Nutit nebo ne?

2005/4

Mgr. Marie Marxtová
MŠ Praha 2

 

Pracovala jsem s dětmi v mateřské škole již v období hluboké normalizace, kdy názory na stravovací návyky, skladbu jídelníčku a zvyky a obyčeje byly podstatně jiné než dnes.

V práci s dětmi jsem vždy studovala nové formy práce, nové poznatky a metody, ale vždy jsem do praxe dávala zdravý selský rozum a řídila se pravidlem vcítění se do dítěte, se kterým jsem v kontaktu.

Vycházela jsem z vlastních pocitů a zážitků, které jsem měla v této oblasti z dětství.

Prožívala jsem mládí v šedesátých letech, kdy byl poměr k jídlu odlišný od dnešního, nutili mě rodiče vždy vše sníst i za cenu toho, že budu vysedávat u jídla i hodiny. Tatínek byl profesí kuchař – cukrář a nedovedl pochopit, že všem jeho jídla chutnají a pouze mně ne. Byla jsem vždy extrémně hubená, a tak mě lékařka v útlém dětství poslala na dva měsíce do ozdravovny. Bez rodičů a vstřícné pomoci dospělého jsem byla vydána na pospas do rukou nelítostných vychovatelek, či vychovatelek, které striktně dodržovaly narizení. Jídlo do nás cpaly ať jsme chtěli či nechtěli, a tak v nás vypěstovaly ještě větší nechuť k jídlu než s jakou jsme tam přijeli. Několikrát jsem se setkala s lidmi, kteří navštívili obdobná zařízení a jejich vzpomínky byly obdobné.

Léta šla a způsob nucení do jídla a dokrmování do poslednílio sousta bylo stejné. Loni při zápise nových dětí do mateřské školy přišla k zápisu s dítětem jedna maminka, která navštěvovala v devadesátých letech školku, kde nyní pracuji, a při prohlídce mateřské školy jsme zašly i do jídelny kde zavzpomínala: „Na tuto místnost si dobře pamatuji. Nenáviděla jsem to tady a každý den jsem se bála jídla ve školce. Musí děti ještě dnes vše sníst? Dokrmujete je?“

Zavzpomínaly jsme na běžné praktiky a na příkazy paní učitelek – děti musely být v jídelně zcela potichu a jídlo sníst v co nejkratší době. Věty a nařízení, které děti velice často slýchaly, nesnášely je a často jim zůstanou uchována v paměti na celý život: lžíce do jedné ruky, talíř do druhé, musíš to sníst, dojedl jsi, tak si dej ruce za záda. O tom, že by si děti mohly zvolit velikost porce, nedostat nějaké jídlo na talíř nebo vůbec jídlo nedostat a zaměnit je jiným, nebyla ani řeč.

Léta běžela, zdálo by se, že sametová revoluce změnila i praktiky v mateřských školách, ale zdaleka ne ve všech se situace změnila. Stává se mi ještě dnes, že přijde maminka k nám do školky a prosí mě o přijetí dítěte do naší školky s tím, že tam kam její dítě dochází, dítě do jídla nutí a dítě si z tohoto důvodu nemůže na školku zvyknout a adaptovat se. Při přijetí takového dítěte do školky trvá velice dlouho, než získá ke škole důvěru a začne normálně jíst.

Na učitelce je, aby v dítěti vypěstovala zdravý vztah k jídlu, vědomí, že jídlo je radost, společenská záležitost.

Při adaptaci dítěte do kolektivu je velice důležité, aby dítě poznalo, že spolupráce rodiny a školy je bezproblémová a výchova ve škole a názory paní učitelky a rodičů jsou totožné.

Není možné, aby učitelka tvrdila, že dítě nemusí vše sníst – a v nepřítomnosti rodičů do dítěte jídlo nutila. Naopak je věcí taktu a pedagogického umu učitelky, aby dokázala pracovat i s rodiči a dovedla jim vysvětlit, že není potřebné, aby dítě vždy vše snědlo a že pro budoucí život dítěte je lepší, když si může o množství jídla rozhodnout samo.

V rámcovém programu pro předškolní vzdělávání je pod bodem životospráva deklarováno:

Dětem je poskytována plnohodnotná a vyvážená strava (dle předpisů). Je zachována vhodná skladba jídelníčku, dodržována zdravá technologie přípravy pokrmů a nápojů, děti mají dostatek tekutin a mezi jednotlivými podávanými pokrmy jsou dodržovány vhodné intervaly. Je nepřípustné násilně nutit děti do jídla. A zde poprvé v historii se jasně píše, že o tom kolik jídla a jaké jídlo dítě sní, může dítě rozhodnout samo.

Děti by se měly naučit v mateřské škole s chutí jíst, něco o správném stolování a základům zdravé výživy.

Zde vyvstává otázka, zda je přípustné dítě nějakou formou do jídla nutit?

Chce-li dítě menší porci dostává menší porci, má -li ještě hlad nebo chuť může si jít přidat. Co však dělat, když se dítě setká s pokrmem poprvé v mateřské škole, nikdy takto upravený pokrm neokusilo a má k jídlu přirozenou nedůvěru? U dítěte se může projevit neofobie – strach z nového, neznámého, nedůvěra k novému. Tento strach známe určitě my všichni např. při cestě do exotické země, kde se setkáme s pokrmem, který jíme poprvé. Je to pocit starý jako lidstvo samo a chrání nás do jisté míry před nebezpečím z neznámého, nevyzkoušeného. Psychologové došli k závěru, že muž potřebuje nový pokrm ochutnat v průměru 4x, žena 6x, dítě 11x než jej přijme jako běžnou součást stravy.

Zkoušíme dítěti vysvětlit proč by mělo ten či onen pokrm konzumovat, domluvit se s ním.

„Dnes dostaneš pouze malou porci na malinkém talířku a ochutnáš, zda ti to bude chutnat.“ Zkoušíme to opakovaně, ale dítě nenutíme. Pokud dítě sní i sebemenší sousto či porci, vždy pochválíme a při příchodu rodiče pochválíme dítě i rodiči. Dítě musí mít čas si na pokrm zvyknout. Pochvala a rozumné vysvětlení, proč je dobré a důležité pro organizmus pokrm jíst, jsou velice důležité.

Na druhé straně je možné, že dítě ze zdravotního či jiného důvodu nějaký pokrm nemůže. V tom případě se paní učitelka domluví s rodiči, aby vypsali co dítě nemůže jíst a paní učitelka dbá na to, aby dítěti určitý druh pokrmů nebyl podáván.

V mateřské škole používáme normy pro školní stravování a máme vlastní receptury. Při tvorbě jídelníčků sledujeme podíl bílkovin, nerostných látek, vitamínů i energetickou hodnotu stravy. Pečlivě vybíráme suroviny, ze kterých je jídlo vyráběno. Z jednotlivých surovin vytváříme vhodné kombinace. K pokrmům o kterých víme, že budou dětem chutnat, přidáváme vše co jako samostatný pokrm nemá naději na úspěch. Je dobré, aby se v jídelníčku střídaly pokrmy atraktivní a méně atraktivní. Jídelníček sestavujeme na týden, vždy v pátek odpoledne je vyvěšený na příští týden. Snažíme se, aby se pokrmy v průběhu měsíce neopakovaly.

Některé maminky a babičky připravují doma pokrmy tak, aby nedocházelo k podávání stejného pokrmu v poledne ve školce a večer doma. Bohužel průzkumem mezi dětmi bylo zjištěno, že děti velice často konzumují hamburgery, párky nebo v lepším případě pizzu či špagety. Děti často odmítají zeleninu v jakékoliv podobě, obtížně si zvykají na mléčné výrobky. Jsou zvyklé z domova na sladkou coca-colu či jiné přeslazené nápoje. Tyto stravovací návyky jsou vážnou příčinou obezity již u malých dětí.

Rodiče denně sledují jídelníček a pokud zjistí, že je do jídelníčku zařazen pokrm, který dítě nejí, předem se s učitelkou domluví a hledají společné řešení – 2x polévka, chleba s máslem místo s pomazánkou nebo jiná alternativa.

Je na učitelce, aby ostatní děti neviděly v řešení výjimečnost, ale aby přijaly, že pokud oni budou mít nějaký problém s jídlem bude jim též vyhověno.

Společné stolování v mateřské škole poskytuje dítěti možnost setkávat se s modelovými sociálními situacemi – učí se jíst ve společnosti vrstevníků, získávají správné návyky a základy společenského chování.

Při nástupu dětí do mateřské školy ve věku tří let, přicházejí některé děti do mateřské školy a neumí se samy naj  íst nebo starší děti, které neumí používat příbor a správně a čistě stolovat.

Velice důležité je prostředí jídelny a kultura stolování. Děti mají na stěnách obrázky, které často měníme – jednotlivé druh ovoce a zeleniny apod. Na stolech jsou prostírání, vázičky s květinami. Starší děti si přinášejí jídlo na stůl samy od servírovacího okénka, mají tak možnost ovlivnit velikost porce nebo případně slušně odmítnout nějaký druh jídla.

Další důležitou věcí a nezbytnou nutností je vhodná motivace učitelky podaná zábavnou či pohádkovou formou a její vlastní přístup ke stolování a konzumaci jídel. Je zcela nepřípustné, aby učitelka o jídle hovořila negativisticky. S tím, jak je důležitá motivace k jídlu se mohou rodiče seznámit i v televizi. Nedávno jsem se dívala na Svět 2005 (24.1. 2005), kde byl pořad o paní Daně Toure (Túr), která žije v Mali a vybudovala tam školku Dinosaurus – Chreche Maternelle (Kreš maternel). Děti si před jídlem říkají veršík „Moje bříško probuď se, vše co sním je pro Tebe“. Velice se mi její myšlenka zalíbila, protože děti prostřednictvím veršíku získávají pozitivní vztah k jídlu a pocit zodpovědnosti ke svému tělu.

Děti se učí i úctě k lidem, kteří jídlo připravují.

Je velice důležité a prospěšné pro zdraví dětí dodržovat pitný režim v mateřských školách. Děti mají možnost během celého dne přijímat tekutiny. Je již na každé mateřské škole jakou formu zvolí.

Společné stolování je i základem oslav významných svátků nebo narozenin dítěte, kdy děti společně tvoří výzdobu stolů apod.

V mateřské škole máme volené zástupce rodičů za třídy, kteří mají možnost ovlivňovat chod školy. Při jednáních řešíme různé aktuální otázky. Pokud je to třeba i otázku skladby jídelníčku či kvality jídla. Před několika lety v době nebezpečí nákazy z hovězího masa – bovinní spongiformní encefalopatie BSE – nemocí šílených krav, se rodiče obávali konzumace hovězího masa obdobně iako v západní Evropě. Na základě dotazníkové akce jsme se s rodiči domluvili, že do odvolání nebudou kuchařky hovězí maso připravovat. Následující školní rok se rodiče rozhodli, že není důvod mít z konzumace hovězího masa strach a opět se začalo do jídelníčku zařazovat. Ne již v takové míře jako před tím, protože s osvětou a novými názory na výživu se skladba jídelníčku poněkud změnila – častěji zařazuje kuřecí a krůtí maso.

Skladba jídelníčku v rodině a rodinné zvyklosti se v poslední době velice změnily.

S rychlejším způsobem života, větší pracovní zatížeností maminek a v nemalé míře též s moderním způsobem života přešly některé rodiny na fast food.

Děti slaví narozeniny u Mc Donalda, chodí s rodiči na oběd či večeři do těchto zařízení. Velkým lákadlem je pro děti dárek v dětském menu, který je pro ně hnacím momentem přesvědčit rodiče, aby co nejdříve navštívili zařízení znovu. Dárek děti nijak nerozvíjí a je většinou podprůměrné kvality. Bohužel to nevede k estetickému cítění dětí ani k tomu, aby si hračky příliš vážily. Nechci o těchto zařízeních hovořit pouze v negativním duchu, protože rodič jde do zařízení s dítětem, věnuje mu čas, popovídá si s ním. Je to mnohdy lépe strávený společný čas než doma, kde by dítě jedlo mnohdy samo a rodič by sledoval televizor.

Dnešní děti již moc neznají společně strávený čas s maminkou při pečení cukroví nebo přípravě jídla. Před lety jsem měla v mateřské škole amerického mladého učitele, kterýkdyž měl s dětmi hovořit o zelenině, nedokázal ji ani vždy správně určit na obrázku, protože se s ní setkával pouze v polotovaru připraveném k přímému zpracování. Je na mateřské škole, aby formou prožitkového učení vedla děti k získávání znalostí z oblasti určování a poznávání jednotlivých druhů ovoce, zeleniny a potravin a nepřímo působila na rodiče, aby své děti zapojovali do přípravy pokrmů, k pomoci při přípravě slavnostních stolů a k tomu, že je třeba k jídlu přistupovat zodpovědně – zbytečně s ním neplýtvat, vážit si jej.

Společné stolování ve škole i doma by se mělo stát společenskou záležitostí, radostí a možností prožití společného příjemně stráveného času.