Značení potravin na bruselský způsob

2012/6

Prof. RNDr. Jaroslav Drobník, CSc., Biotrin

Tento článek přetiskujeme z internetového bulletinu SVĚT BIOTECHNOLOGII, který vydává Sdružení BIOTRIN, se souhlasem autora. Současně to chápejte jako vzpomínku a uznání práce prof. RNDr. Jaroslava Drobníka, CSc., předsedy Sdružení BIOTRIN, který začátkem září nás náhle opustil. Je to veliká ztráta, protože prof. Drobník byl především dobrý člověk s vynikajícím intelektem, činorodý a neúnavný přírodovědec, pedagog a publicista s udivující nezdolnou energií. Čest jeho památce.

Značení potravin na bruselský způsob

Prof. RNDr. Jaroslav Drobník, CSc., Biotrin

Jsou dvě pole kukuřice v oblasti s vysokým výskytem zavíječe Ostrinia nubilalis. Zemědělec František se chrání použitím transgenní odrůdy Bt kukuřice, Pepa stříká insekticidem. Františkův pro­dukt musí být dle nařízení EU označen „geneticky modifikováno“, Pepův žádné značení nemá a bez problémů se prodá. František neprodá, zákazníci se značených potravin bojí. Proč?

Povinné značení je dáno Nařízením (EC) No 1829/2003 (tj. 9 let starým), které praví: „Předmě­tem (Nařízení) je poskytnout základnu pro zajištění vysoké úrovně ochrany lidského života a zdraví, zdraví zvířat a jejich pohody, zájmům životního prostředí a spotřebitelů ve vztahu ke geneticky modifikovaným potravinám a krmivům, při zajištění účinného fungování vnitřního trhu.“

Nařízení je důsledkem politiky vymyšleného, leč vědecky nepodloženého paradigmatu: riziko neplyne z vlastností plodin, ale ze způsobu jejich vyšlechtění pomocí transgenese (přenesením genu, úředně nazvané „genetická modifikace“, GM), neboť ta je svou povahou zdrojem unikátního rizika.

Na případu obou kukuřičných polí si ověřme jak Nařízení plní svůj cíl. Františkova Bt kukuřice ob­sahuje bílkovinu, která specificky poškodí zažívací trubici přesně vymezené skupiny hmyzu (i jeho larvám) a tím zneškodní škůdce, který plodinu žere. V případě Bt kukuřice je peptid specificky účinný na Lepidoptera, kam patří zavíječ a jeho larvy. Dříve se se stejným cílem (např. agrokom­binát Slušovice) stříkal na plodiny Bathurin, což je přímo kultura bakterie, ze které bílkovina dodaná Bt kukuřici pochází. Dnes se kultury používají pod značkou Biobit WP nebo XL. Nikomu – ani ekologickým zemědělcům – to nevadí, jde totiž o bakterii v přírodě se běžně vyskytující. Nikdy se neprokázalo, že by bílkovina přenesená do Bt ku­kuřice vadila savcům, či dokonce člověku. Takže opatření EU nemá nic společného s „ochranou života a zdraví lidí“.

Naproti tomu Pepova kukuřice byla stříkána chemickým insekticidem (pyrethroidy), nejspíše dvakrát. Ten může zůstat jako reziduum v ku­kuřici pro potraviny. Česká norma (vyhláška č. 298/1997 Sb.) připouští v potravinách až 3 mg/kg celkových pyrethroidů, deltamethrinu pouze 0,05 mg/kg. V potravinách je tedy cizorodá látka, která je ve vyšších koncentracích škodlivá. Samozřejmě povolená dávka nemůže uškodit, čili riziko chemicky ošetřené kukuřice je pod bezpečnostním limitem, nicméně je vyšší, než u kukuřice. Jak je to se životním prostředím a pohodou zvířat?

Bílkovina přenesená do Bt kukuřice působí až v zažívací trubici, tedy pouze na hmyz, který plodinu žere, neškodí ostatnímu hmyzu. Četné ekologické studie, prováděné důkladně i českými vědci, prokázaly, že Bt kukuřice nemá na hmyzí společenstvo kromě zavíječe vliv. Myslivci zjišťují, že černé zvěři velmi chutná. Naproti tomu pyre­throidy nejsou specifické, ničí neškodný hmyz a černé zvěři způsobuje jimi ošetřená kukuřice zažívací potíže.

Podívejme se, co nám dále slibuje legislativa EU: „V souhlase se Článkem 153 Smlouvy o EU má Unie přispívat k realizaci práva spotřebitele na informaci. Značení produktů umožňuje spotřebi­teli informovanou volbu a usnadňuje poctivost ve vztahu prodávajícího a kupujícího.“

Dále: „Článek 2 Směrnice 2000/13/EC Evropského Parlamentu a Rady z 20. března 2000 určuje, že značení nesmí klamat kupující­ho ohledně charakteristik potraviny a mj. zvláště o její podstatě, vlastnostech, způsobu produkce a výroby.“

Jaká je realita? Na základě uvedeného politic­kého paradigmatu o unikátním riziku organismů získaných transgenesí (GMO), zavedla pro ně EU legislativní opatření na stejné úrovni jako pro jedy a výbušniny (zacházení s nimi vázané na státní licenci, důsledné značení, protokolování jejich pohybu a odstraňování, archivování protokolů, nutnost speciálních vlastností pracoviště a jejich označení jako riziková, proškolení personálu, státem schválený havarijní plán, podávání zpráv státní správě, monitorování při oběhu, atd.). Tím dává veřejnosti „úředně“ najevo, že GM plodiny jsou s jedy a výbušninami srovnatelně nebezpeč­né. Současně de facto informuje veřejnost, že agrotechnika nezaložená na geneticky modifiko­vaných plodinách nepřináší pro potraviny žádná rizika, nebo alespoň nesrovnatelně nižší, které nestojí zato, aby se zákazníkovi oznámila. Obojí je klamání veřejnosti, jak jsme si ukázali na případu kukuřice.

Postavení GMO před zákonem na úroveň jedů a výbušnin není jediným rysem, který má legislati­va EU společný s akčními filmy. V Asii vinou sucha se hojně a nehospodárně zavlažuje; voda se od­paří a minerálie zůstávají v půdě. Ta se zasoluje. Proto se vyvíjejí sůl tolerující odrůdy, třeba rýže. V Austrálii vyvinuli přenesením genu odrůdu, která má v kořenech zvýšený obsah bílkovin zachycují­cích ionty sodíku. Změnilo se tudíž složení kořenů, nikoli zrna. Kdyby se nedopatřením australská odrůda rýže jako potravinářská (tedy loupaná bez obalových pletiv zrna) dostala do Evropy, EU vy­hlásí „stav nebezpečí“ (emergency state)!

Ve zprávách Mezinárodní atomové agentury (IAEA) se sídlem ve Vídni můžeme za rok 2001 číst: „Technická spolupráce s Vietnamem vedla k vyvinutí nového a zdokonaleného mutantu rýže CM6 necitlivého na sůl.“ Jde o radiační mutant získaný ozářením radioaktivním izotopem kobaltu. Při tom vznikají mutované bílkoviny, které dosud nebyly v naší potravě a mohou mít alergenní vlast­nosti. Nevíme kolik jich je, jaké mají složení a jaké zdravotní parametry. Taková rýže do evropských obchodů přichází bez jakéhokoli označení, bez jakýchkoli testů na alergennost apod. a Evropa nemá žádný stav nebezpečí.

Položme si otázku: kdyby zákazník měl na pultu v obchodě dvě kukuřičné mouky, jednu označenou „geneticky modifikováno“ a druhou (ohledně charakteristik potraviny a mj. zvláště způsobu produkce) „dvakrát ošetřeno pyrethro­idem“ – jak by reagoval? Kdyby měl dvě rýže“ označené „geneticky modifikováno“ a druhou (ohledně charakteristik potraviny a mj. zvláště její podstaty) „mutant vzniklý ozářením“ – jak by reagoval? Teprve takovým spravedlivým znače­ním založeným na faktech ne na ideologii by EU splnila zadání, že „značení produktů umožňuje spotřebiteli informovanou volbu.“

Rozpor reality a legislativních předsevzetí ply­noucí z nereálného politického paradigmatu je zřejmý i v Evropské komisi. Generální ředitelství pro zdravotnictví a spotřebitele (DG SANCO) vydalo v červenci 2010 zprávu „Vyhodnocení EU legislativního rámce v oblasti GM potravin a krmiv“. Jejím cílem bylo shromáždit názory zúčastněných stran a státních odpovědných orgánů. Na 217 stranách zjištuje, že existuje souhlas s prokla­movanými cíly, ale jsou pochyby, že legislativa zajistí spolehlivý přísun krmiv a spravedlivou situaci výrobcům potravin. Pochybuje se, že existující legislativa umožní, aby EU využívala výhod no­vých technologií. Poukazuje se na další paradoxy politického původu, např. u neschválených GMO se trvá na nulové toleranci, která se však neapli­kuje na prokazatelné nebezpečné kontaminanty potravin. Ukazuje se, že náklady na oddělování produktů, analýzy, monitorování, atd. stále stou­pají a jdou na účet spotřebitele. Pochybuje se, že značení umožňuje spotřebiteli informovanou volbu. Především jeho informovanost o podstatě znače­ní, tj. o tom, co je GM plodina, je nedostatečná, spíše jde o šířené pověry. S volbou je to ještě horší; některé členské země a někteří obchod­níci z trhu odstraňují potravinářské zboží, které by mělo být značeno, – spotřebitel může „volit“ z jediné možnosti. To tu už bylo! Na druhé straně EU dováží ročně 30 milionů tun sóji, většinou GM, pro krmné směsi, takže krmiva jsou značena z 85 až 90%. Značení produktů zvířat jimi krmených by vedlo k podobné situaci z druhé strany, neboť značeno by bylo skoro všechno. Situace ukazuje, že proklamace volby pro spotřebitele je ze strany politiků to, pro co má nejvhodnější výraz ruština – očkovytirátělstvo.

Kdyby tato situace nepřipravila zemědělce o vyšší příjmy, spotřebitele o zdravější a levnější potraviny a přírodu o snížení chemizace, byla by to pouze velmi drahá fraška. Takto však máme co činit s následky selhání politiků koncem 80. let, kdy ono paradigma uzákonili. Věděli, co činí, byli varováni; přední evropští vědci a 16 evropských laureátů Nobelovy ceny jim tehdy v dopise ze 16. května 1989 mj. psali: „Rekombinantní DNA je pro biologii metoda, bez které se moderní výzkum v této oblasti neobejde. Jsou zde dobře zavedené a mezinárodně přijaté bezpečnostní standarty, kterými se řídilo společenství okolo sto tisíc vý­zkumníků během posledních 15 let. Komise EC navrhla tři směrnice založené na této zkušenosti. Principiálně neexistuje žádné vědecké oprávnění položit jako základ regulace techniku namísto vlastností získaných organismů.“ Jelikož Směrnice dále nezměněné postupovaly ve schvalovacím procesu, tentýž soubor vědců zaslal před druhým čtením v parlamentu další dopis 2. února 1990, v němž mj. píše: ,,..tyto dvě směrnice obsahují mnoho ustanovení vztahující se na výzkum, která jsou jednak založena na nevědeckých základech jednak natolik zatěžující, že odrazují.“ Leč marně volali po objektivitě. Politické zájmy byly přednější a proto paradigma o exklusivním riziku transge­nese bylo uzákoněno. Politici své dílo hrdě na­zvali „science-based“ – založené na vědě a dnes s velkou propagací chystají KBBE (Knowledge Based BioEconomy) – na znalostech založenou bioekonomii.