Úloha přirozených antioxidantů

Složky stravy jsou komplexem směsí, které pocházejí z různých biologických zdrojů. Tyto zdroje mají variabilní složení podle geografického původu, počasí, způsobu zpracování a zemědělských praktik.

Proto jsou jejich přirozené složky někdy velice nízké a někdy tak vysoké, že se nedají vůbec změřit. Skutečná realita je taková, že přírodní výrobky obsahují různé bioaktivní složky a že interakce mezi nimi mohou vyprodukovat takovou biologickou aktivitu, která je vyšší než suma přítomných složek. Např. cibule je bohatým zdrojem flavonoidů, thiosulfinátů a saponinů, zatím co jablka jsou známa především flavonoidy, organickými kyselinami a pektinem. Pohled pouze na jednotlivé složky nebo na jejich mechanismus může ovlivnit pochopení jejich působení jak positivně tak negativně.

Z nových studií o účinnosti a bezpečnosti složek stravy a antioxidačních živin se zdá, že je nutné přehodnotit jak hypotézu tak dosavadní způsob testování. Např. jsou chemické metody, které se užívají pro stanovení antioxidačního potenciálu in vivo, ochranné účinky odpovídající pro vyhodnocení situací in vivo? Jsou takové metody použitelné pro zkrácení stanovení biologické aktivity? Tak např. flavonoid quercetin byl hodně studován pro své antioxidační vlastnosti a schopnosti odstranit volné radikály, ale tento flavonoid má i jiné biologické aktivity. Quercetin se ve stravě člověka vyskytuje ve formě vázané jako glykosid. Glykosidy jsou mnohem méně účinné antioxidanty než jsou aglykony a biologická účinnost může být sporná.

Na závěr: úplné porozumění účinnosti biologické aktivity biologicky účinných složek v lidské výživě bude trvat velmi dlouhou dobu, bude velmi drahé a bude zapotřebí interdisciplinární spolupráce.

Podle: Betz J. M.
The Abstract Book of Vitamins 2006 – Health, Ingredients, Metabolism, Analysis, str. 49