Ptačí chřipka dorazila do Evropy; co dál?

2006/3

Prof. MVDr. Zdeněk Pospíšil, DrSc.
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno

 

Ptačí chřipka byla k 13. březnu 2006 prokázána přibližně již v polovině evropských států a je zřejmě jen otázkou času, kdy bude virus influenzy H5N1 zjištěn i v České republice.

Podstatné však je, že se jedná téměř vždy o jednotlivé kusy migrujících, převážně vodních ptáků (s výjimkou Rujány), a že kromě jednoho chovu ve Francii nebyly postiženy chovy domácí drůbeže. Ještě důležitější je však skutečnost, že v Evropě nebyl zaznamenán jediný případ onemocnění vyvolaného virem influenzy H5N1 u člověka. Ukazuje se, že problematika ptačí chřipky zůstává zatím v Evropě ryze veterinárním problémem.

Tato konstatování se poměrně výrazně liší od obav, které se vyskytly na podzim roku 2005 poté, co se první infikovaní ptáci objevili na Urale, v Turecku a Rumunsku. Tehdy se vynořily předpovědi, že by se v nejbližší době mohla objevit nová těžká chřipková vlna (pandemie), která by zasáhla celé kontinenty či celou planetu.

Pandemie chřipky se vyskytují od nepaměti a historikové spočítali, že se pandemie objevují v průměru třikrát za století. Tou nejvážnější v minulém století byla tzv. Španělská chřipka, na kterou v letech 1918 – 1919 zemřelo podle odhadů 20 až 40 milionů lidí.

Ač to pro mnohé zní možná neuvěřitelně či překvapivě, hráli téměř vždy při vzniku chřipkových pandemií důležitou roli volně žijící migrující vodní ptáci. Infekce chřipkovými viry u nich nevyvolává často žádné onemocnění, mohou však nakazit domácí drůbež, která je k infekci naopak velmi vnímavá.

Až donedávna se předpokládalo, že člověk nemůže přímo ptačí chřipkou onemocnět, protože nemá na povrchu buněk dýchacího traktu receptory pro ptačí chřipkové viry. Prostředníkem jejich přenosu zde bylo infikované prase, v němž při současné infekci oběma viry vznikaly nové, antigenně odlišné kmeny influenzových virů, které potom mohly infikovat člověka.

Poznatky z posledních let však ukázaly, že k přímé infekci člověka ptačími influenzovými viry dojít může. Poprvé se tak stalo v roce 1997 v Hong Kongu, kde virem aviární influenzy onemocnělo 18 lidí, z nichž 6 zemřelo. Ukázalo se, že původce těchto infekcí má zcela odlišnou antigenní skladbu (H5N1), než původci předchozích pandemií, a že člověk proti nim nemá žádnou přirozenou obranu. V posledních letech postihl výskyt ptačí chřipky řadu zemí jihovýchodní Asie, šířil se přes Ural a Turecko do Evropy a ve statisticky detailně sledovaném období od prosince 2003 do poloviny března 2006 onemocnělo virem H5N1 169 lidí, z nichž 91 zemřelo. S výjimkou 5 lidí v Turecku se jednalo o obyvatele jihovýchodní Asie.

Vzniku pandemie doposud brání především skutečnost, že se virus nešíří z člověka na člověka. A zde spočívá největší obava odborníků. Vzhledem k velmi častým změnám antigenních vlastností influenzových virů se zdá značně pravděpodobné, že i tuto bariéru jednou chřipkové viry mohou překonat a nová pandemie se objeví. Nemusí to být však ani virus H5N1, ani se pandemie nemusí vyskytnout v nejbližší době.

Proti novému kmeni viru není zatím k dispozici účinná vakcína, neboť se neví, která varianta viru jednou zaútočí. Pro první vlnu pandemie máme naštěstí účinné antivirotikum oseltamivir v preparátu Tamiflu.

I když byl přenos ptačí chřipky na člověka již potvrzen, je třeba zdůraznit, že se stále jedná o chřipkové onemocnění, přenášené především kapénkovou infekcí, aerosolem, případně kontaminovaným prachem. Maso i vejce jsou po tepelné úpravě pro člověka bezpečné. Virus je totiž poměrně vysoce citlivý na teplo, takže zahřátí na 70° C jej rychle ničí. Je však třeba pamatovat na skutečnost, že na tuto teplotu musí být maso zahřáto v celé své hmotě. Zákaz dovozu drůbeže z postižených oblastí platí proto, abychom chránili naše chovy před zavlečením nákazy, zejména možným zkrmováním tepelně neopracovaných odpadů při zpracovávání drůbežího masa apod. Zvláště nebezpečná pro šíření nákazy je zmražená drůbež, neboť virus v ní dlouhou dobu velmi dobře přežívá.