Potřebujeme minerální látky k životu?

Minerální látky k životu potřebujeme, ale minerály ne. Velkou chybou je, že řada organizací a osob užívá místo správného termínu minerální látky termín minerály. Je tedy na místě si objasnit, že termín „minerály“ je obecný výraz pro křemen, živec apod. Ty k životu opravdu nepotřebujeme. To je skutečný mýtus.

Minerální látky jsou důležitými součástmi tisíců enzymů a dalších tělních sloučenin. V současné době se minerální látky a stopové prvky rozdělují podle denní potřeby na makroelementy (denní potřeba nad 100 mg), mikroelementy (denní potřeba v řádu µg). Mezi makroelementy patří vápník, fosfor, hořčík, sodík a draslík, mezi mikroelementy např. železo a zinek, mezi stopové prvky kromě jiných i jód a selen.

Ačkoliv množství minerálních látek v lidském organismu je malé s výjimkou vápníku, který se v lidském organismu vyskytuje v největším množství, přibližně 1200g, jejich význam je nesmírný. Většinou se zúčastňují metabolických a enzymových pochodů. Součásti zubů a kostí jsou vápník, fosfor, hořčík, zinek, křemík, fluor. Důležitými součástmi vlasů, nehtů a kůže jsou síra a selen ve spojení s určitými aminokyselinami, především s cysteinem a methioninem. Pro  hemoglobin a myoglobin v krvi jsou nezbytné železo, měď a molybden. Ve vitaminu B12 je kobalt, pro štítnou žlázu je nezbytný jód, acidobazickou rovnováhu regulují sodík, draslík, vápník, fosfor a osmotický tlak ve tkáních ovlivňují  sodík a draslík.

Má vegan dostatek vápníku?

Vápník je obsažen v mnoha potravinách, ale největší význam mají mléko a mléčné výrobky, které organismu poskytují více než 80% z jeho příjmu. Doporučuje se konzumace nízkotučných výrobků, aby se nezvyšoval příjem tuků a cholesterolů. Dále je vhodný konzum vybraných druhů zeleniny – brokolice, květák, zelí, kapusta i růžičková. Bohaté na vápník jsou mák, sardinky a ořechy, jejichž běžný konzum je však malý. Obiloviny obsahují vápníku jen velmi málo a v mase se vůbec nevyskytuje.

Na využití vápníku v organismu se negativně projevují šťavelany, které jsou  např. ve špenátu, dále soli fosforu z tavících solí, které jsou v tavených sýrech. Positivní vliv vstřebávání vápníku ze stravy má laktosa, některé aminokyseliny, obecně kyselé prostředí, tedy jogurty a kyselé mléko. Pro absorbci vápníku v organismu a též k ukládání do kostní hmoty je důležitý dostatečný přívod některých vitaminů, zejména – vitaminu D, C, K1. Málo pozornosti se většinou věnuje biologické využitelnosti vápníku. Ta závisí na formě, ve které se vápník do organismu dostává. Např. u špenátu je biologická využitelnost jen 2 – 5%, u zelí 40 – 70%. Nejvyšší využitelnost vápníku je ve vazbě s organickou sloučeninou, zejména s mléčnou bílkovinou, a to 70 – 75%. S tím také souvisí problémy osteoporózy u vegetariánů, zejména u veganů.

Děti mohou z přijatého vápníku potravou absorbovat až 75%, dospělí 20 – 40% a senioři jen 15%. K vylučování vápníku z lidského organismu dochází výkaly, močí a potem. Možné riziko při nadměrném příjmu vápníku je spojeno s tvorbou ledvinových kamenů.

V noci mě probouzejí křeče, co mám dělat? Je to nedostatek hořčíku?

V lidském organismu se nachází asi 60% hořčíku v kostře, zhruba 40% ve svalech a měkkých tkáních a přibližně 1% je v mimobuněčných roztocích. Více než 300 enzymů je aktivováno hořčíkem. Hořčík je nezbytný téměř pro všechny biosynthetické  a fysiologické procesy v organismu. Je důležitý pro činnost srdce a oběhový systém. Dlouhodobý nedostatek se začíná projevovat neschopností soustředění, dále podrážděností, třesem svalů a křečemi. V poslední době se ukazuje, že pacienti se srdečním onemocněním jsou často deficitní na hořčík. Je též důležitý pro nervové a svalové impulsy, tzn. že křeče  ve svalech lze v některých případech hořčíkem zmírnit, resp. odstranit.

Hořčík se vyskytuje v sýrech, zelenině – zelí, bramborách, rajčatech, v mase hovězím, vepřovém, kuřecím a rybím a v rýži. V organismu se obvykle absorbuje 30 – 40%  z přijatého množství. Absorpce se sníží při vysokém příjmu vápníku, fosforu a bílkovin, dále fytátů, nasycených živočišných tuků a vlákniny.

Odpověď na otázku zní: Vezměte si hořčík, ale užívejte ho několik dní, ten křeče postupně odstraní. V našich běžných potravinách je hořčíku méně, než bývalo v dřívějších dobách. Důvodem je, že se podařilo postupně vyšlechtit nové odrůdy, jejichž složení minerálních látek je jiné a z hlediska hořčíku víme, že je jeho obsah nižší.

Mám potíže s dechem, může to způsobit nedostatek kyslíku, tedy železa ?

Železo je hlavní složkou hemoglobinu, asi 65%. Svalové barvivo myoglobin obsahuje 10% a zbytek je přítomen v játrech, ledvinách, kostní dřeni a dalších orgánech. V organismu člověka je přítomno více než 30% železa ve formě zásoby, jako je ferritin a homosiderin.

Železo se podílí na tvorbě červených krvinek, transportu kyslíku a funkci řady enzymů v organismu. Dále je železo zapotřebí pro metabolismus vitaminů skupiny B, a protože je oxidantem, tak oxiduje vitamin A, C a E a lipidy jak v potravinách tak v organismu.

Nedostatek železa se projevuje onemocněním zv anemie, což je nejobecnější onemocnění na světě. K anemii přispívá i nedostatek dalších látek, jako jsou např. některé vitaminy  (kyselina listová, vitamin B12). Onemocnění je provázeno únavou, ztrátou síly, nervositou a bledou kůží. V USA je nedostatek železa pozorován zejména ve 4 obdobích života: 1. U dětí od 6 měsíců do 4 let, 2. U mladistvých v období rychlého růstu, 3. U žen v období reprodukce a 4. V těhotenství.

Nejvhodnějším zdrojem železa je maso, droby, hrách, petržel a plody moře. Jeho absorbce z potravin závisí na zdrojích. Z rostlinných materiálů je nízká, kolem 5%, ze živočišných zdrojů je vyšší, kolem 20%, u masa až 24%. Zlepšení absorbce způsobí vitamin C.

Závěr. Byli jsme stvořeni jako „všežravci“, a proto je zapotřebí konzumovat veškeré potraviny, které nám příroda nabízí, a to v rozumném množství.

Zpracovala Ing. Jarmila Blattná, CSc.