Pít či napít alkoholické nápoje?

2011/4

Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc.
Ústav klinické biochemie a laboratorní diagnostiky 1. LF UK a VFN Praha

Abstrakt

Poškození organismu konzumací alkoholu je dáno množstvím a také dobou, kdy člověk začne konzu­movat alkoholické nápoje. Mladiství konzumenti mají mnohem vyšší riziko vzniku závislosti a poškození organismu. Poškození alkoholem je odvozeno od jeho metabolismu a látek při něm vznikajících. Jsou popsány čtyři metabolické cesty etanolu v lidském organismu. Nejčastěji je konzumace alkoholu spojována s poškozením jaterní tkáně, což zahrnuje celou řadu dalších zdravotních rizik. Vliv etanolu na kardiovaskulární systém je velmi diskutabilní a skoro zanedbatelný. Etanol je též rizikový faktor vzniku nádorového bujení, poškození nervového systému, psychiky. Konzumace v průběhu těhotenství může vyvolat fetální alkoholový syndrom. Alkoholické nápoje obsahují řadu látek, které může organismus využívat, např. v pivu – vitamíny skupiny B, ve víně flavonoidy a polyfenoly, avšak je otázkou v jakém množství se tyto látky vstřebávají a vždy je konzumované množství alkoholu určitým způsobem rizikové. Zdroje těchto látek jsou i v mnohem bezpečnějších potravinách.

Konzumace alkoholu provází lidstvo od jeho počátků. Vysoká konzumace je však spojena především s druhou polovinou dvacátého století. Spotřeba etanolu u nás v 50. letech byla pouze 3,1 l/os za rok ve srovnání se současnými přibližně 10 l. Obdobný nárůst byl i v dalších zemích, například v Německu a Holandsku. Česká republika patří ve spotřebě al­koholických nápojů bohužel na přední místa ve svě­tě. Je zajímavé, že existuje určitá preference nápojů v Evropě, kdy jihovýchodní část kontinentu preferuje víno a severní a západní část má větší preferenci k destilátům. Toxické účinky jsou však zejména závislé od množství alkoholu. Je prokázáno, že mladiství konzu­menti alkoholických nápojů mají mnohem vyšší riziko vzniku závislosti a poškození organismu než člověk, který začne pít alkohol v dospělosti. Z evropských statistik vyplývá, že u mladé generace každé 4. úmrtí je v souvislosti s konzumací alkoholu a samozřejmě i následky konzumace u dospělé populace mají zá­važné zdravotní a sociální důsledky.

Přímý účinek etanolu na lidský organismus

Přímý účinek alkoholu se projevuje především změ­nami biologických membrán, ovlivněním jejich pro­pustnosti, případně i mezibuněčných interakcí s mož­ným vznikem malnutrice působením alkoholu na epitel tenkého střeva. Alkoholový exces a etylismus naru­šují absorpci živin a vitaminů inhibicí aktivního trans­portu nebo snížením aktivity enzymů. Etanol zvětšuje slizniční propustnost, mění motilitu střev a poškozuje vstřebávání vody a elektrolytů. Předpokládá se účast zánětlivých mediátorů a působení bakteriálních lipo­polysacharidů ve střevě. Bakteriální flóra se odlišuje kvalitativně i kvantitativně od flóry zdravých jedinců s nálezem vyššího počtu koliformních, gram-negativ­ních a anaerobních bakterií.

Metabolismus etanolu

Jsou známy čtyři metabolické cesty etanolu v lid­ském organismu:

1) alkoholdehydrogenasa (ADH), 2) mikrosomální etanolový oxidační systém (MEOS), 3) katalasa a 4) neoxidativní metabolismus. Tyto enzymové systémy odstraní 90-98% alkoholu z lid­ského těla a nezměněné zbylé množství se vyloučí z těla dechem, potem a močí. Etanol je z organismu eliminován rychlostí 0,08-0,15 ‰/hod. a tato rych­lost při indukci MEOS může být zvýšena k hodnotám 0,2-0,25 ‰/hod.

Hlavní role v metabolismu etanolu patří enzymu alkoholdehydrogenase (ADH), která katalyzuje pře­měnu etanolu na acetaldehyd. Ženy mají nižší aktivi­tu ADH. Tento enzym není inducibilní, tj. není možno navodit zvýšení jeho produkce a aktivity, a jeho rych­lost je limitována také jeho nasycením, kdy rychlost přeměny se již nezvyšuje při koncentraci etanolu 1‰ a vyšších. Aktivita ADH je popisována nejen v játrech a žaludku, ale také v řadě dalších orgánů.

Vznikající acetaldehyd je dále metabolizován alde­hyddehydrogenasou (AIDH) na konečný produkt – acetát, který se může zapojit do řady metabolických dějů organismu (např. syntéza cholesterolu, mast­ných kyselin a jejich esterů). ACH se vyskytuje sko­ro ve všech orgánech, s vysokou aktivitou v játrech a tkáních, které jsou v přímém kontaktu se zevním prostředím – v plicích a gastrointestinálním traktu. ACH je inhibována podáním antabusu, kdy antabuso­vá reakce po požití alkoholu (zarudnutí, bolesti hlavy, dechové obtíže, nevolnost, zvracení, hypotenze) vzni­ká v důsledku zvýšené koncentrace acetaldehydu. Je popisován i genetický defekt A1 DH, u skupin obyvatel především v Asii, který způsobuje nesnášenlivost al­koholu.

Acetaldehyd je velmi reaktivní sloučenina, váže se na nukleové kyseliny, fosfolipidy, ale především na proteiny včetně albuminu, kolagenu a hemoglo­binu, a tak mění jejich strukturu a funkci. Modifikace nukleových kyselin je diskutována jako jeden z mož­ných mechanismů kancerogenního působení alko­holu. Je popisováno poškození organismu na zákla­dě imunitní reakce vyvolané proteiny modifikovanými acetaldehydem.

Mikrosomální etanolový oxidační systém (MEOS) metabolizuje nejen alkohol, ale celou řadu dalších látek, včetně vitaminu D. Je tedy induko­vatelný alkoholem i řadou dalších lá­tek, které oxiduje, a takto indukovaný systém může aktivovat kancerogeny a hepatotoxiny přeměnou na toxičtější metabolity. Zvýšeným metabolismem pro organismus významných „alkoho­lů“ např. některých vitaminů (vitamin D, retinol) se může rozvinout jejich deficit. Vedlejším produktem oxidace je tvorba kyslíkových radikálů.

Oxidační stres

Oxidační stres je stav, kdy je narušena rovnováha mezi produkcí volných radikálů nebo reaktivních forem kyslí­ku či dusíku a antioxidačním systémem organismu. Tento mechanismus je obecný a řada patologických procesů je spojena se zvýšenou tvorbou radi­kálů jako je kancerogeneze, zánětlivá reakce, ischemické poškození. Volné radikály a reaktivní formy kyslíku/dusí­ku ovlivňují základní chemické struktu­ry buňky – nukleové kyseliny, proteiny, sacharidy i lipidy. Na počátku 60. let byl poprvé popsán podíl volných radikálů na vzniku alkoholického poškození. Při metabo­lismu etanolu řadou reakcí vznikají volné radikály. Při nadspotřebě etanolu byla popsána zvýšená tvorba oxidu dusnatého (NO), který má cytotoxický účinek, a jaterní produkce NO zvyšuje apoptózu jaterních bu­něk. Mění se i metabolismus železa, což může akce­lerovat vznik volných radikálů.

Buňky obsahují dvě skupiny antioxidačních sys­témů, které je mohou chránit před poškozením vyvolaným volnými radikály – antioxidační substráty a antioxidační enzymy. Chronický etylismus vyvolává změny v antioxidačních ochranných systémech člo­věka, klesá hladina vitaminu E, selenu, zinku a mědi, které jsou součástí antioxidačních enzymů.

Poškození jater

Nejčastěji je konzumace alkoholu spojována s po­škozením jaterní tkáně. Chronická konzumace alko­holu vyvolá až 50% případů jaterní cirhózy v západ­ních civilizacích a jedná se o 9. nejčastější příčinu úmrtí v populaci. Je známo, že jaterní cirhóza často přechází do hepatocelulárního karcinomu.

Alkoholické poškození jater zahrnuje celou řadu jednotek – steatosu (ztukovatění), alkoholickou hepatitidu a alkoholickou cirhózu. U 80-100% chronických pijáků alkoholu se vyvine jaterní stea­tosa, pouze však 10-35% vyvine alkoholickou he­patitidu a 8-20% alkoholickou cirhózu. Riziko vzni­ku posledních dvou závažných onemocnění stoupá s délkou a množstvím konzumovaného alkoholu. V populaci konzumentů nad 80 g etanolu/den pouze u části z nich se rozvine alkoholické poškození jater, ale poškození jater nalézáme i u konzumentů s mno­hem nižšími dávkami.

Etanol a kardiovaskulární systém

Velmi je diskutován vliv etanolu na kardiovasku­lární systém. Z epidemiologických dat vyplývá niž­ší kardiovaskulární riziko u konzumentů alkoholu v dávkách okolo 20 g/den ve srovnání s abstinenty. Mechanismus antiaterogenního účinku alkoholu při jeho „umírněném“ požívaní je nejasný a uvádějí se jako možné mechanismy změna lipidového spektra, antitrombotický účinek etanolu a ovlivnění metabo­lismu glukózy a insulinu. U mírného pijáctví je zvý­šená senzitivita na insulin, u chronických etyliků je tato senzitivita snížená v souvislosti s poškozením jaterních insulinových receptorů. Zvýšení triacylglycerolů po akutním požití etanolu beze změn HDL cholesterolu můžeme dát do souvislosti se vzestu­pem závažnosti kardiovaskulárních onemocnění u tzv. kvartálních pijáků. Alkoholové excesy jsou spojeny s zvýšeným rizikem koronárních příhod. Konzumace alkoholu je spojena se vznikem hyper­tenze a u těžkých pijáků stoupá riziku cévních moz­kových příhod. Práce z posledních let však kardio­protektivní účinek malé dávky alkoholických nápojů nepotvrzují.

Etanol a nádory

Alkohol je rizikovým faktorem nádorového bujení. Z hlediska metabolismu etanolu je řada mechanismů vedoucích k možnému nádorovému bujení – zvýšený oxidační stres, vznik modifikovaných bazí DNA a další. Je obtížené přesně definovat dávku a podíl vlivu eta­nolu na vznik nádorů z hlediska relativně časté konzu­mace a dalších stravovacích návyků populace. V sou­časnosti jsou dostatečné důkazy pro podíl alkoholu na vzniku nádorů horního trávicího traktu, kolorektálního karcinomu a nádorů prsu. Pravděpodobné je i přispě­ní k rakovině jater, zejména vzniku hepatocelulárního karcinomu v alkoholických cirhotických játrech. Konfe­rence WHO uvádí jako rizikovou hodnotu 20 g etanolu/ den pro vznik kolorektárního karcinomu.

Alkohol a další poškození organismu

Alkohol vyvolává další onemocnění trávicího traktu, zejména se podílí na vzniku chronického zánětu pan­kreatu, dále na vzniku osteoporózy, poškození svalů, nervového systému, a narušuje psychiku člověka, kdy při vzniku závislosti může docházet až k rozpadu osobnosti. Konzumace alkoholu v průběhu těhotenství může vyvolat fetální alkoholový syndrom. Pro něj je ty­pická nižší porodní hmotnost, poruchy intelektu v prů­běhu vývoje a také různé poruchy vývoje orgánů.

Alkohol a nutriční aspekty

Etanol je „určitým zdrojem energie“, který organis­mus však nemůže účinně využít. Alkoholické nápoje ob­sahují řadu látek, které může organismus využívat např. v pivu – vitaminy skupiny B, ve víně antioxidanty (flavo­noidy a polyfenoly), avšak je otázkou v jakém množství se tyto látky vstřebávají a vždy je konzumované množství alkoholu určitým způsobem rizikové. Zdroje těchto látek jsou i v mnohem bezpečnějších potravinách.

Odpovědná konzumace alkoholických nápojů nee­xistuje. Pouze malá dávka etanolu cca 20-30g denně u dospělého zdravého člověka snad nevyvolá poško­zení organismu. Bohužel škody, které konzumace al­koholických nápojů vyvolává, vyčíslila EU na 125 mili­ard EUR za rok. V souvislosti s vysokou konzumací al­koholu (úrazy, jaterní onemocnění, nádory atd.) zemře v EU průměrně ročně 195 000 osob. Jedná se o 3. příčinu časného úmrtí a onemocnění v EU za kouřením a nemocemi spojenými s vysokým krevním tlakem.

Alkohol jako chemická molekula provází lidstvo mnoho tisíc let. Konzumace etanolu, který je metabo­lizován ve všech tkáních, ve svém důsledku organis­mus poškozuje. Nadměrná spotřeba etanolu kromě jaterního poškození poškozuje pankreas, nervový systém, svalstvo, ovlivňuje imunitní systém, může se spolupodílet na vzniku nádorového bujení. Přesné mechanismy poškození organismu alkoholem, avšak i na počátku 21. století neznáme, i když škody, které působí jsou významné jak z hlediska zdravotního tak společenského.

Literatura u autora.