Mohou mít plastové obaly vliv na kvalitu potravin a naše zdraví?

1/2026

Tomáš Wild, DiS.
Národní centrum zemědělského a potravinářského výzkumu, v. v. i.

Úvod

Současný trend v balení potravin i jiných produktů do různých druhů plastů a obecně jejich masivní využívání bývá v nadsázce nazýváno dobou plastovou. Setkáváme se s nimi denně v různých formách, tvarech i barvách. Hlavním cílem obalů je chránit a uchovávat produkty, v našem případě potraviny před možnými fyzikálními, chemickými, mikrobiologickými či dalšími riziky, která mohou v konečném důsledku ovlivnit jejich kvalitu a bezpečnost. Jejich velkou výhodou je dnes snadná dostupnost, nízká hmotnost, rozmanitost, dobrá mechanická odolnost a relativně nízké náklady na výrobu. Na druhou stranu se jedná o průmyslově vyrobený materiál, který při nedodržení správného skladovaní či nevhodných aplikacích může uvolňovat do potravin chemické látky a tím negativně ovlivnit chuť, vůni i bezpečnost dané potraviny. Dlouhodobým problémem je, i přes snahy o efektivnější recyklaci, také zatěžování životního prostředí.

Typy obalových materiálů

Plastů, které v potravinářském průmyslu chrání potraviny před vnějšími vlivy, prodlužují jejich   trvanlivost a umožňují snadnou manipulaci, existuje více typů. Každý z nich má jiné vlastnosti i vhodnost pro určité použití. Mezi nejčastěji používané materiály patří například: polyethylentereftalát (PET), vysokohustotní polyetylen (HDPE), nízkohustotní polyetylen (LDPE), polyvinylchlorid (PVC), polypropylen (PP), polystyren (PS), jak je patrné i z Obrázku 1. Níže zmíníme jednotlivé druhy přehledně.

Polyethylentereftalát (PET)

PET, jeden z nejznámějších plastových obalových materiálů např. v nápojovém odvětví, z velké časti nahradil obaly skleněné. PET se vyrábí z ropy nebo zemního plynu. Jedná se o termoplast ze skupiny polyesterů. Je to vysoce hustý, tvrdý materiál s velmi dobrou rozměrovou stálostí [1, 2]. Má dobré izolační vlastnosti, vysokou chemickou odolnost a odolnost proti opotřebení a nízkou absorpci vlhkosti [3]. Mezi jeho další výhody patří nepropustnost pro pachy, průhlednost a barevná rozmanitost při výrobě obalů. K nevýhodám patří citlivost na horkou vodu a páry a snížení pevnosti při teplotách pod nulou.

Obrázek 1 Příklady nejčastěji používaných recyklačních symbolů [24]

Vysokohustotní polyetylen (HDPE)

Mezi nejznámější zástupce HDPE patří mikroten, který se využívá jako jednorázový plastový sáček pro balení potravin v obchodech např. pečiva, ovoce a zeleniny. Jedná se o materiál s vysokou hustotou v rámci polyetylenu, omezenou tepelnou odolností a vysokou tepelnou roztažností [4,5]. HDPE vykazuje dobré izolační vlastnosti a velmi dobrou chemickou odolnost. Nevýhodou jsou horší bariérové vlastnosti vůči kyslíku, plynům, pachům a příchutím a omezená mechanická odolnost u tenkých fólií. I přesto se HDPE běžně používá pro výrobu spotřebitelských sáčků a obalů, včetně balení mražených potravin.

Nízkohustotní polyetylen (LDPE)

LDPE je polokrystalický, průsvitný materiál s nízkou hustotou a tvrdostí. Vyznačuje se vysokou houževnatostí bez sklonu k lámání, je citlivý na teplotu a má omezenou tepelnou odolnost. Disponuje relativně dobrými izolačními vlastnostmi, dobrou chemickou odolností, nízkou odolností proti opotřebení a nízkou absorpcí vlhkosti. LDPE není vhodný pro výrobu pevných, tvarově stálých nádob. Mezi jeho hlavní využití patří výroba fólií, sáčků, tub a mačkacích lahví, např. na kečupy. Dále se používá pro balení mražených potravin. Existují však obavy z jeho perzistence v životním prostředí, např. ve formě mikroplastů [5].

Polyvinylchlorid (PVC)

PVC je opticky transparentní amorfní materiál, je vysoce hustý a tvrdý, houževnatý, s velmi dobrou rozměrovou stálostí, dobrou chemickou odolností, odolný proti opotřebení, s velmi nízkou absorpcí vlhkosti. Patří mezi nejpoužívanější amorfní plasty. Je dostupný ve dvou formách – měkčený (flexibilní) a neměkčený (tvrdý, houževnatý). Používá se také pro balení léčiv a kapslí. V potravinářství se používá zejména pro balení do stretch fólii (pultové balení), nebo pří balení tzv. multipacky (balení vod, plechovek). Bezpečnost PVC se však dostala pod drobnohled, zejména pokud jde o potenciální migraci škodlivých látek z polymeru do potravin [3, 6].

Polypropylen (PP)

PP patří do skupiny termoplastů a je hojně využíván v potravinářském, chemickém a zdravotnickém průmyslu. Mezi hlavni výhody PP patří pevnost, odolnost, zdravotní nezávadnost a nízká hmotnost [2, 7]. Má nejnižší hustotu ze všech termoplastů, což jej v kombinaci s jeho vynikající chemickou odolností činí atraktivním v mnoha obalových aplikacích, jako jsou uzávěry všeho druhu, potraviny ve varných sáčcích a nádoby vystavené vysokým úrovním tepelného a chemického namáhání [8]. Využíván je především pro kelímky od jogurtů, mléčných nápojů a šťáv, pro sáčky na chipsy, tuby, obaly na kečupy apod., ale také k výrobě etiket.

Polystyren (PS)

PS je amorfní, opticky průhledný tvrdý materiál s vysokou hustotou, velmi houževnatý, relativně pevný a tuhý, má vynikající izolační vlastnosti, avšak špatnou chemickou odolnost i odolnost proti opotřebení vůči uhlovodíkovým rozpouštědlům. Polystyren je dostupný v řadě jakostních druhů, které se obecně liší v rázové houževnatosti od křehkého po velmi houževnatý. Používá se pro nízkopevnostní konstrukční aplikace, kde je vyžadována odolnost proti nárazu. Využívá se např. pro výrobu kelímků na kávu – horké nápoje, láhve, pro balení farmaceutických tablet a pro balení křehkých produktů [2, 6].

Porovnání spotřeby plastů podle materiálových typů ve světě a EU

Zastoupení jednotlivých typů plastů v celkové spotřebě (Obrázek 2 a 3) ukazují výrazné rozdíly mezi Evropou (EU) a ostatním světem. Zatímco globální distribuce typů plastů je relativně vyrovnaná, v Evropské unii je kladen větší důraz na využívání LDPE, PP a PET. Tyto plasty jsou nejen lépe recyklovatelné, ale také častěji schválené pro přímý kontakt s potravinami a v řadě testů vykazují nižší biologickou aktivitu, což znamená, že jsou chemicky stabilní a s potravinou ani lidským tělem prakticky nereagují. To snižuje potenciální zdravotní rizika. Tento rozdíl svědčí o větším ekologickém a zdravotním záměru při výběru materiálů v rámci EU ve srovnání s celosvětovými trendy.

Obrázek 2 Procentuální zastoupení využití jednotlivých typů plastů ve světě [25]

Obrázek 3 Procentuální zastoupení využití jednotlivých typů plastů v EU [26]

Zdroje chemických látek uvolňovaných z plastových obalů do potravin

Materiály určené pro styk s potravinami, včetně plastů, mohou obsahovat různé chemické látky, které nejsou pevně chemicky vázány v polymerní matrici. To znamená, že se za určitých podmínek mohou uvolňovat do okolního prostředí migrací, vyluhováním či difúzí do potravin. S tímto jevem pracují i předpisy, např. regulace Evropské unie pro materiály ve styku s potravinami, které stanoví limity migrace, aby se zajistilo, že tyto látky nepředstavují zdravotní riziko při běžné expozici [21]. Mezi hlavní chemické látky pro možnou migraci z obalu na potraviny jsou považována změkčovadla, která se mohou při kontaktu během zpracování nebo balení potravin přenést na potraviny a tím se dostat do lidského organismu [22]. Mezi další vlivy můžeme zmínit tiskařské barvy či lepidla.

Změkčovadla (plastifikátory)

Četné studie uvádějí, že změkčovadla jsou potenciálními migranty, které se mohou uvolnit do potravin [9]. Mezi nejčastěji sledované látky patří ftaláty. Dále bisfenol A (BPA), který slouží jako stavební blok pro výrobu polykarbonátů a epoxidových pryskyřic. Ftaláty s nízkou molekulovou hmotností se snadněji uvolňují z obalu do potravin. BPA může migrovat zejména při kontaktu s potravinami obsahujícími tuky nebo při vyšších teplotách. Dále se v plastových obalech používají amidy na bázi mastných kyselin, jako kluzná činidla či aditiva u polyolefinů, PS a PVC. Tyto látky mohou být rovněž potenciálními migranty, avšak jejich použití je regulováno a limity migrace jsou stanoveny tak, aby byla zajištěna bezpečnost potravin.

Tiskařské barvy

Obal, kromě toho, že poskytuje mechanickou bariéru pro potraviny, poskytuje také informace o výrobci, složení a nutriční označení potravin. Bylo zjištěno, že migrace benzofenonu, často používaného fotoiniciátoru bez zápachu, vytváří alkylbenzoáty, které přispívají k nežádoucím příchutím. Studie uvádějí, že v tiskařských barvách byla zjištěna přítomnost ftalátů a dalších sloučenin, jako je tris (2-ethylhexyl), trimellitát, sulfonamidy a N-ethyl-toluen a N-methyl-toluen. Šance na přenos hmoty tiskové barvy je však relativně nižší než u změkčovadel používaných při výrobě obalových materiálů během přímého kontaktu s potravinami. [10, 11, 12].

Lepidla

Lepidla jsou sloučeniny, které se používají k utěsnění obalů, a mohou také migrovat do potravin během balení nebo skladování. Aplikace lepidel má svá specifika, např. použití tavného lepidla je nevhodné pro balení čokolády [13, 14].

Hlavní faktory ovlivňující migraci látek z obalů do potravin

Faktorů ovlivňujících možnou migraci je celá řada, mezi nejzásadnější patří druh potraviny, typ kontaktu, délka kontaktu potraviny s obalem, teplota skladování a druh materiálu.

Druh potravin

Povaha a složení potravin jsou kritickými faktory při hodnocení migrace. Například potraviny obsahující tuky (čokoláda, ořechy, margarín, tučné masné výrobky) údajně vykazují vysokou úroveň migrace [15].

pH potraviny

Jedním z klíčových faktorů, které migraci ovlivňují, je pH potraviny. Kyselé prostředí (např. u ovocných šťáv, rajčatových výrobků či fermentovaných nápojů) často zvyšuje uvolňování kovových iontů, změkčovadel nebo monomerů z plastů, protože kyselina narušuje vazby v materiálu a usnadňuje jejich přechod do potraviny. Naopak v zásaditém (alkalickém) prostředí může podporovat migraci jiných typů látek, zejména z povrchových vrstev obsahujících stabilizátory či barviva. Proto se při hodnocení vhodnosti obalu bere v úvahu nejen složení materiálu, ale také povaha a pH potraviny, s níž je obal v kontaktu [16]. Správná volba obalového materiálu je klíčová pro zajištění bezpečnosti i kvality potravin.

Typ kontaktu

Studie ukázaly, že úrovně migrace jsou spojeny s typem kontaktu (přímého nebo nepřímého) mezi potravinou a obalem. Konkrétně přímý kontakt mezi potravinou a obalem zvyšuje rychlost přenosu látek a při nepřímém kontaktu vede plynné médium nebo vyluhování mezi potravinou a obalem k relativně pomalejší migraci [17].

Délka kontaktu

Přenos konkrétních látek vzbuzujících obavy je do značné míry závislý na délce kontaktu potraviny s obalem.

Vliv teploty na rychlost migrace

Rychlost a rozsah migrace jsou přímo ovlivněny teplotou potravin při skladování. Při vyšších teplotách se rychlost migrace zvyšuje, protože se rychle ustavuje rovnováha mezi horním prostorem obalu a potravinou.

Druh obalového materiálu

Obalový materiál má významný vliv na migraci chemických látek. Tloušťka a plastifikace obalového materiálu typicky ovlivňují migraci. Silnější obal zpomaluje migraci, zatímco tenčí obal umožňuje větší migraci.

Biologické účinky chemikálií vyluhovaných z potravinových plastů

Řada vědeckých studií se zaměřila na to, jaké látky se mohou uvolňovat z běžných plastových materiálů používaných pro balení potravin. Výzkumníci testovali různé typy plastů – jako je polyethylen, polypropylen, PET, PVC nebo polyuretan – a zjišťovali, zda tyto materiály neuvolňují chemikálie s toxickými nebo hormonálně aktivními účinky.

Plasty byly ponořeny do vody, ethanolu a methanolu, aby byly simulovány podmínky reálného používání (např. u potravin, které obsahují vodu nebo tuky). Výluhy z těchto plastů byly následně testovány na pět hlavních biologických účinků: cytotoxicita, PXR aktivita (aktivita receptoru pregnanu X – PxR reguluje geny zodpovědné za detoxikaci a metabolismus cizorodých látek např. léků, chemikálií), PPARγ aktivita (aktivita receptoru proliferátoru peroxisomů γ –  PPARγ řídí metabolismus tuků, glukózy a vznik tukové tkáně.), Erα aktivita (aktivita estrogenního receptoru alfa Erα – ovlivňuje geny citlivé na estrogen.) a Anti-AR aktivita (anti-androgenní aktivita  – blokuje účinky androgenů (mužských hormonů) (Obrázek 4).

Testy ukázaly, že některé plasty, běžně používané pro styk s potravinami, mohou uvolňovat chemikálie s toxickými účinky nebo schopností narušit hormonální rovnováhu. Nejhůře dopadly materiály jako PVC a polyuretan, které v testech vykazovaly schopnost poškozovat buňky nebo narušovat hormonální rovnováhu – např. blokováním mužských hormonů (anti-androgenní účinky) nebo zhoršením jaterních funkcí. Naopak plasty jako HDPE, PET a některé druhy polypropylenu (PP) se ukázaly jako relativně bezpečnější z hlediska uvolňování chemických látek do potravin. I když všechny materiály určené pro styk s potravinami musí splňovat hygienické normy, studie ukazují, že mezi jednotlivými typy plastů existují rozdíly v množství a typu látek, které se mohou do potravin uvolňovat. Je nezbytné věnovat pozornost nejen vlastním potravinám, ale i tomu, v čem jsou skladovány. Výsledky byly zobrazeny v přehledném grafu, kde červená barva značila nežádoucí biologickou aktivitu. (Obrázek 4), [27].

Obrázek 4 ukazuje porovnání různých plastů (řádky) z hlediska jejich biologických účinků v experimentálních podmínkách. Byla testována cytotoxicita (A) a narušení hormonálního systému: aktivace jaterního receptoru PXR (B), metabolického receptoru PPARγ (C), estrogenního receptoru ERα (D) a blokování androgenního receptoru anti-AR (E). Každý plast byl extrahován do dvou typů rozpouštědel: čistého metanolu (MeOH) a směsi 50 % etanol–voda (EtOH/H₂O) [27]. Testy probíhaly na buněčných liniích, což je důležité při interpretaci výsledků, protože výsledky ukazují potenciální biologické účinky, nikoli přímé dopady na lidské zdraví. Barevná škála znázorňuje sílu biologické aktivity: světle modrá barva odpovídá nízké nebo žádné aktivitě, zatímco intenzivní červená barva indikuje silnější biologický účinek. Autoři [27] také upozorňují na limity své práce, zejména na to, že výsledky z buněčných linií nemusejí přímo odpovídat situaci v organismu a že výsledky závisí na typu použitého rozpouštědla.

Chemická rizika ftalátů a bisfenolu A v potravinových obalech

Změkčovadla lze nalézt v obalech potravin a dalších materiálech, které se používají k balení potravin a které se nakonec dostanou do regálů supermarketů. Lidé jsou vystaveni chemikáliím, jako jsou ftaláty, tím, že jí a pijí potraviny, které se dostaly do kontaktu s plastovými výrobky obsahujícími ftaláty. I v malých množstvích mohou škodlivé chemikálie, jako jsou ftaláty a bisfenoly jako BPA, ohrozit naše zdraví a zejména zdraví dětí [18]. Expozice BPA může také ovlivnit vývoj mozku a chování [19]. BPA je také spojován s narušením hormonů, reprodukčními problémy u mužů a žen, vývojových, metabolických poruch a dalšími škodlivými dopady na zdraví, včetně rakoviny. Bisfenol A (BPA) je již zakázán v kojeneckých lahvích a od ledna 2025 podléhá dalším omezením pro všechny materiály určené ke styku s potravinami. Některé studie ukazují, že expozice ftalátů může být spojena s ovlivněním funkce ledvin, hormonálního systému a s vyšší četností alergických onemocnění, včetně astmatu, zejména u dětí. Tyto souvislosti však nejsou ve všech epidemiologických studiích jednoznačně potvrzené a vyžadují další výzkum. [20].

Praktické příklady pro snížení rizika přenosu chemických látek z obalu na potraviny

Migrace chemických látek z plastových obalů do potravin je ovlivněna délkou kontaktu, teplotou, obsahem tuku v potravinách a typem plastu. Z toho vyplývají následující doporučení pro minimalizaci rizika:

• Vyhnout se vysoce zpracovaným potravinám (např. polotovary, hotová jídla, sladkosti), které mají vyšší obsah tuků, cukrů, soli a aditiv a často zůstávají dlouho v plastovém obalu, což zvyšuje riziko možné migrace chemických látek do potravin, zatímco u čerstvých potravin, které jsou v plastu jen krátce, lze očekávat riziko migrace nižší.
• Jíst tzv. organické, místně vypěstované a nebalené potraviny.
• Neohřívat potraviny v plastových nádobách v mikrovlnné troubě a zbytky skladovat raději ve skleněných nádobách než v plastových.
• Plastové materiály používat opakovaně s opatrností – některé nejsou pro opakované použití určeny. Může zde docházet k degradaci plastu a zvýšené migraci chemikálií.
• Nevystavovat plastové materiály přímému světelnému záření, vysokým teplotám či mrazu.

Diskuse a závěr

Téma plastových obalů a jeho možného vlivu na potraviny a tím i zdraví konzumentů mezi spotřebiteli rezonuje. Můžeme spotřebitele ujistit, že bezpečnost potravin a zdraví spotřebitelů z hlediska plastových obalů je v Evropské unii spolehlivě zajištěna.

V Evropské unii se na všechny materiály určené pro styk s potravinami a výrobky z nich vztahuje jednotné, ve všech státech EU přímo aplikovatelné nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1935/2004 ze dne 27. října 2004 o materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami.

Toto nařízení stanovuje jednotná pravidla a požadavky pro všechny výrobce, dovozce, distributory, ale i kontrolní orgány členských států Evropské unie. V tomto rámcovém nařízení jsou stanoveny zejména obecné zásady bezpečnosti a inertnosti (odolnosti vůči vnějším vlivům) všech materiálů přicházejících do styku s potravinami.

Nejlépe a nejhlouběji propracovaným specifickým opatřením v rámci EU je nařízení Evropské komise č. 10/2011 o materiálech a předmětech z plastů určených pro styk s potravinami.

Toto nařízení obsahuje požadavky na složení plastů a výrobků z nich, včetně zavedení jednotného pozitivního seznamu Evropské unie pro chemické látky (monomery a další vstupní látky a přísady), které je možné při výrobě plastů pro styk s potravinami používat.

Nařízení Evropské komise č. 10/2011 také stanovuje pravidla pro posuzování bezpečnosti plastů a předmětů z nich pomocí migračních testů, včetně podmínek pro jejich laboratorní provádění. Celý soubor legislativy včetně migrační testů, limitů pro migraci nežádoucích látek a laboratorní provádění jsou důležitými pilíři ochrany spotřebitelů.

Na závěr lze proto konstatovat, že při správném zacházení s plastovými obaly jsou z toho plynoucí potenciální zdravotní rizika nízká. Na trhu je celá škála forem plastových obalů, které mají primárně chránit a uchovávat potraviny před možnými fyzikálními, chemickými, mikrobiologickými nebo jinými nebezpečími riziky, která ale mohou v konečném důsledku negativně ovlivnit kvalitu a bezpečnost ochraňovaných produktů. Své místo na trhu určitě mají.

Důležité také je, jak sami spotřebitelé s konkrétními produkty dále zacházejí – např. u obalů z PET je vhodné zamezit působení horka, přímého slunečního světla (a při dlouhodobém skladovaní dát přednost např. obalu ze skla). Správné zacházení s potravinami v plastových obalech je pak již na odpovědnosti každého spotřebitele. Samozřejmě, pokud je to možné, je dobré dát přednost potravinám čerstvým a nebaleným.

Přesto je nutné konstatovat, že se plastové obaly osvědčily jako ideální typ obalového materiálu pro transport a skladování potravin a že zůstanou součástí potravinářství i do budoucna.

Literatura:

1. Zahradeen N. and Bawa U. (2024) Toxicological consequences of microplastics pollution on aquatic li ving organisms: a review. Dutse Journal of Pure and Applied Sciences. https://doi.org/10.4314/dujopas.v10i2c.3 (přístup září 2025)
2. Bhattarai B., Kusano Y., Cederberg T., Jensen L., Granby K., Pedersen G. (2023) Chemical characterization of virgin and recycled polyethylene terephthalate films used for food contact applications. European Food Research and Technology. https://doi.org/10.1007/s00217-023-04400-z (přístup září 2025)
3. Duan Q. and Li J. (2021) Classification of common household plastic wastes combining multiple methods based on near-infrared spectroscopy. Acs Es&t Engineering. https://doi.org/10.1021/acsestengg.0c00183 (přístup září 2025)
4. Nakanishi A., Iritani K., & Sakihama Y. (2020) Developing neo-bioplastics for the realization of carbon sustainable society. J Nanotechnol Nanomaterials. https://doi.org/10.33696/nanotechnol.1.010 (přístup srpen 2025)
5. Oyewale J., Tartibu L., & Okokpujie I. (2023) A review and bibliometric analysis of sorting and recycling of plastic wastes. International Journal of Design & Nature and Ecodynamics. https://doi.org/10.18280/ijdne.180107 (přístup září 2025)
6. Zimmermann L., Dierkes G., Ternes T., Völker C. & Wagner M. (2019) Benchmarking the in vitro toxicity and chemical composition of plastic consumer products. Environmental Science & Technology. https://doi.org/10.1021/acs.est.9b02293 (přístup září 2025)
7. Rung C., Welle F., Gruner A., Springer A., Steinmetz Z., & Muñoz K. (2023) Identification and evaluation of (non-)intentionally added substances in post-consumer recyclates and their toxicological classification Recycling. https://doi.org/10.3390/recycling8010024 (přístup září 2025)
8. Özçakır G. and Karaduman A. (2020) Chemical recovery from polystyrene waste and low density polyethylene via conventional pyrolysis. Eskişehir Osmangazi Üniversitesi Mühendislik Ve Mimarlık Fakültesi Dergisi. https://doi.org/10.31796/ogummf.734475 (přístup září 2025)
9. Pedersen G.A., Jensen L.K., Fankhauser A., Biedermann S., Petersen J.H., Fabech B. (2008) Migration of epoxidized soybean oil (ESBO) and phthalates from twist closures into food and enforcement of the overall migration limit. Food Addit. Contam. https://doi.org/10.1080/02652030701519088 (přístup srpen 2025)
10. Johns S.M., Jickells S.M., Read W.A., Castle L. (2000) Studies on functional barriers to migration. 3. Migration of benzophenone and model ink components from cartonboard to food during frozen storage and microwave heating. Packag Technol. Sci. https://doi.org/10.1002/1099-1522(200005)13:3<99::AID-PTS499>3.0.CO;2-K (přístup září 2025)
11. Boon A. 4th International Symposium on Food Packaging. Prague, Czech Republic. (2008) Migration from food packaging inks. Issues & some solutions. https://doi.org/10.1080/02652030701701066 (přístup září 2025)
12. Bradley E.L., Stratton J.S., Leak J., Lister L., Castle L. b. (2012) Printing ink compounds in foods: UK survey results. Food Addit. Contam. https://doi.org/10.1080/19393210.2012.725774 (přístup září 2025)
13. Athenstädt B., Fünfrocken M., Schmidt T.C. (2012) Migrating components in a polyurethane laminating adhesive identified using gas chromatography/mass spectrometry. Rapid Commun. Mass Spectrom. https://doi.org/10.1002/rcm.6286 (přístup září 2025)
14. Isella F., Canellas E., Bosetti O., Nerin C. (2013) Migration of non-intentionally added substances from adhesives by UPLC–Q-TOF/MS and the role of EVOH to avoid migration in multilayer packaging materials. Int. J. Mass Spectrom.  https://doi.org/10.1002/jms.3165 (přístup srpen 2025) 
15. Zimmermann L., Bartošová Z., Braun K., Oehlmann J., Völker C. & Wagner M. (2021) Plastic products leach chemicals that induce in vitro toxicity under realistic use conditions. Environmental Science & Technology. https://doi.org/10.1021/acs.est.1c01103 (přístup září 2025)
16. Same O. S., Nobosse P., Ngolong Ngea G. L., Piveteau C., Lemdani M., Kamga R. & Deprez B. (2023) Migration study of phthalates from non-food plastic containers used in food preservation. Heliyon. https://doi.org/10.1016/j.heliyon.2023.e20002 (přístup září 2025)
17. Gupta R. K., Pipliya S., Karunanithi S., Eswaran U, G. M., Kumar S., Mandliya S., Srivastav P. P., Suthar T., Shaikh A. M., Harsányi E., & Kovács B. (2024) Migration of Chemical Compounds from Packaging Materials into Packaged Foods: Interaction, Mechanism, Assessment, and Regulations. https://doi.org/10.3390/foods13193125 (přístup září 2025)
18. Alamri M., Qasem A., Mohamed A., Hussain S., Ibraheem M., Shamlan G. & Qasha A. (2021) Food packaging’s materials: a food safety perspective. Saudi Journal of Biological Sciences. https://doi.org/10.1016/j.sjbs.2021.04.047 (přístup září 2025)
19. Geueke B., Phelps D., Parkinson L. & Muncke J. (2023) Hazardous chemicals in recycled and reusable plastic food packaging. Cambridge Prisms Plastics. https://doi.org/10.1017/plc.2023.7 (přístup září 2025)
20. Wei Y, Zhang M, Song J, Wang T, Ma Y, Qin L, Li J, Qian X, Chen J. (2025) Nephrotoxicity of Phthalates: A Review Based on Epidemiological and Toxicological Evidence. Toxics. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/41304499/ (přístup listopad 2025)
21. Carvalho OT, Tietz T, Zellmet S, Ebner I and Merkel S, (2022) Risk Assessment of Food Contact Materials. https://doi.org/10.2903/j.efsa.2022.e200920 (přístup listopad 2025)
22. Tanzer M, Boissiere-O’Neill T, Sly PD, Vilcins D. (2025) Phthalates, bisphenols and per-and polyfluoroalkyl substances migration from food packaging into food: a systematic review. Rev Environ Health. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/40665485/  (přístup listopad 2025)
23. Státní zdravotní ústav, Ministerstvo zdravotnictví ČR. https://www.nzip.cz/clanek/837-bezpecnost-a-zdravotni-nezavadnost-potravinarskych-obalu-pravni-predpisy-a-uredni-kontrola (přístup listopad 2025)
24. [obrázek č.1] Recyklační symboly plastů – Samosebou.cz
25. [obrázek č.2] Stegmann P., Daiglou V., Londo M., Junginger M., (2022) The plastics integrated assessment model (PLAIA): Assessing emission mitigation pathways and circular economy strategies for the plastics sector. https://doi.org/10.1016/j.mex.2022.101666 (přístup září 2025)
26.  [obrázek č.3] Torkelis A., Dvarioniene J., DenafasG., (2024) The Factors Influencing the Recycling of Plastic and Composite Packaging Waste. https://doi.org/10.3390/su16219515 (přístup září 2025)
27. [obrázek č.4] Stevens S., Bartosova Z., Völker J., Wagner M., (2024) Migration of endocrine and metabolism disrupting chemicals from plastic food packaging. https://doi.org/10.1016/j.envint.2024.108791 (přístup září 2025)

Poděkování

Tento článek vznikl za podpory výzkumné infrastruktury METROFOOD-CZ, grant MŠMT: LM2023064, a za podpory Ministerstva zemědělství, institucionální podpora MZE-RO0425.