Mohou být učitelé šiřitelé mýtů?

2/2026

Bc. Natálie Meixnerová¹, PhDr. Mgr. Leona Mužíková, Ph.D.^{1, 2
1}Pedagogická fakulta, Masarykova univerzita, Brno
²Lékařská fakulta, Masarykova univerzita, Brno

Úvod

Informovanost v oblasti výživy je hlavním faktorem stavu obyvatelstva z hlediska veřejného zdraví. Ve společnosti se přirozeně vyskytují výživové mýty, které mohou představovat riziko v podobě šíření a následného přijetí mylné informace. Přesvědčení o pravdivosti těchto nepřesných nebo nepravdivých tvrzení může vést k nevhodným stravovacím návykům nebo dietním chybám, které úzce souvisí s rozvojem chronických neinfekčních onemocnění, jako jsou srdečněcévní a nádorová onemocnění a řada dalších. Právě tato onemocnění jsou v České republice nejčastější příčinou úmrtí.

Přestože dosavadní vědecká poznání dosahují ohromné šíře a dostupnost odborných informací stále roste, řada výživových mýtů přetrvává. Z hlediska jejich šíření, potlačování a odbourávání hrají zásadní roli pedagogové. Pedagog je společností vnímán jako erudovaný odborník z hlediska své aprobace a žákem často vnímán také jako autorita a jím prezentovaná tvrzení jako fakta. Dá se říci, že pedagogové do jisté míry formují názory žáků, a tudíž mají vliv i na budování návyků včetně těch stravovacích. Dobrá informovanost pedagogů v této oblasti je skutečně důležitá.

V České republice se vzdělávání v oblasti výživy na základních školách věnují vyučující předmětů výchova ke zdraví a částečně také chemie a přírodopisu. Celkově je však výživa spíše okrajovým tématem základního vzdělávání a nelze tvrdit, že žáci během školní docházky dosáhnou dostatečné výživové gramotnosti. Dostatečnou podporu neposkytují učitelům ani učebnice. Nejen, že informace o výživě v nich nejsou ucelené, ale jsou také nevhodně koncipované a bohužel obsahují i chyby.

Předmětu výchova ke zdraví, který se výživě věnuje nejvíce z hlediska praktické využitelnosti, je mnohdy ve školní docházce věnována nedostatečná či dokonce žádná časová dotace. Tématům z výživy se tedy věnují pedagogové jiných aprobací v jiných předmětech. Pokud chybí kritický přístup k informacím, může vzniknout dezinformace, která snadno vstoupí do kolektivního vědomí.

Ve veřejném prostoru rezonují některá výživová témata, která rozdělují společnost, včetně té pedagogické. Cílem výzkumu bylo zmapovat, zda pedagogové některým mýtům věří. Pro potřeby výzkumu bylo vybráno 14 aktuálních výživových mýtů. Rešerše byla zaměřena především na populárně naučné publikace, obsah na sociálních sítích, zejména na stránky věnované zdravému životnímu stylu, a další mediální zdroje. Autoři obsahu na takových platformách často interpretují vědecké poznatky izolovaně, a tak dochází ke zkreslení. Nevhodná interpretace může také vycházet z nepochopení celkového sdělení zdroje. Případně jsou zavádějící a chybné výroky neuváženě sdíleny, přestože nemají dostatečné vědecké opodstatnění. Je tedy pravděpodobné, že se s nimi denně setkávají i pedagogové a mohou je implementovat do své praxe. Na základě této analýzy byly vybrány konkrétní výživové mýty.

„Čím víc vlákniny, tím líp”

Východiskem pro tento výrok je zřejmě skutečnost, že populace nekonzumuje doporučené množství vlákniny, tedy alespoň 25 g/denně. Vzhledem ke schopnosti vlákniny tvořit s mikronutrienty nevstřebatelné komplexy může být biologická dostupnost těchto látek snížena. Mimo jiné vláknina nepřímo úměrně působí na čas, po který je trávenina v trávicím traktu. Podobně její nadměrný přívod může ovlivnit vstřebávání léčiv.

„Panenský olivový olej je vhodný pro teplou kuchyni”

Pro teplou kuchyni je vhodné používat oleje s vysokým bodem zakouření, jelikož při tepelných úpravách pokrm (např. grilování) dosahuje poměrně vysokých teplot, čímž dochází k degradaci prospěšných látek na škodlivé. Za studena lisované panenské oleje nejsou zbaveny termolabilních složek, aby odolaly vysokým teplotám přípravy. Vhodnou variantou je olej řepkový, který odolává vyšším teplotám.

„Konzumace kokosového tuku je zdraví prospěšná”

Kokosový tuk (společně s palmovým a palmojádrovým) je výjimkou mezi rostlinnými tuky z hlediska obsahu mastných kyselin. Poměrem nasycených mastných kyselin se podobá spíše živočišným tukům. Vyšší příjem těchto nasycených mastných kyselin s dlouhým řetězcem má vliv na zvýšení hladiny LDL cholesterolu v krvi. Důsledkem je rozvoj aterosklerózy a s ní spojená kardiovaskulární onemocnění.

„Slunečnicový olej je lepší než řepkový”

Vhodnost těchto druhů oleje se dá snadno posoudit podle jejich nutričního profilu, zejména poměru mastných kyselin. Řepkový olej oproti slunečnicovému obsahuje významné množství omega-3 mastných kyselin, kterých je v naší stravě často nedostatek. Dále je zdrojem mononenasycených mastných kyselin, a navíc má nízký obsah nasycených mastných kyselin. Rafinovaný řepkový olej má bod zakouření 230 °C, z toho důvodu je vhodnější pro tepelnou úpravu. Naproti tomu slunečnicový olej má vysoký obsah omega-6 mastných kyselin, s výjimkou nově vyšlechtěných druhů slunečnic, v jejich složení převažuje obsah mononenasycené kyseliny olejové.

„Mléko a mléčné výrobky zahleňují”

Při konzumaci mléka a některých výrobků z něj se mísením se slinami tvoří emulze připomínající hlen. Tato emulze dočasně pokrývá stěnu ústní dutiny a hltanu, což může vyvolávat pocit zahlenění. Tato substance se ale vlivem trávicích enzymů později rozkládá.

„Sójový nápoj je nutričně bohatší než kravské mléko”

Sójový nápoj může být v některých případech vhodný pro jedince, kteří nejsou schopni tolerovat kravské mléko. Z pohledu makronutrientů se sójová varianta blíží mléku kravskému. Ovšem po stránce mikronutrientů je její profil výrazně horší. Současně přirozeně obsahuje izoflavony, které při vysoké každodenní konzumaci mohou mít vliv na rozvoj zdravotních problémů hormonálního charakteru.

„Ovoce a zelenina jsou v syrovém stavu vždy zdravější”

V některých případech se při tepelné úpravě ovoce nebo zeleniny zvýší biologická dostupnost tělu prospěšných látek. Vhodným příkladem je lykopen v rajčatech. Lykopen příznivě působí například díky svým antioxidačním vlastnostem. Rozdrcením, tepelnou úpravou a přidáním tuku se zvýší jeho vstřebatelnost pro lidský organismus.

„Nízkosacharidová dieta je vhodná pro všechny”

Principem diet tohoto druhu je nedostatek sacharidů ve stravě, což může vést k narušení střevní mikrobioty, která je závislá na přítomnosti vlákniny. Vyřazením sacharidů zpravidla vyřadíme potraviny, které přispívají dostatečnému příjmu mikroživin. Může se zvýšit také příjem tuku z živočišných potravin, který obsahuje velké množství nasycených kyselin, které mají negativní vliv na rozvoj kardiovaskulárních onemocnění. Pro naprostou většinu lidí proto není tento způsob stravování vhodný.

„Čím více člověk za den vypije, tím lépe”

Toto tvrzení patrně vychází z předpokladu, že populace je vystavena nedostatečnému příjmu vody. Ovšem větší množství vody, než které tělo potřebuje pro zachování homeostázy, vede ke stavu zvanému hyperhydratace (zvýšení obsahu vody v organismu). Tento stav je spojen s nízkou koncentrací sodíku v těle v důsledku velkého množství přijaté vody. Hyperhydratace také může vést k selhání ledvin, jelikož jejich exkreční funkce je omezená. V důsledku nadměrného příjmu vody může dojít k poruše mozkových funkcí. Každý organismus hospodaří s vodou individuálně, na potřebné množství má vliv mnoho faktorů, nedá se proto určit přesně.

„Těhotné ženy by měly užívat multivitaminové doplňky stravy”

Komplexní doplňky stravy nespecifikované přímo pro těhotné ženy mohou být rizikem z důvodu nevhodného množství jednotlivých složek. Zejména nadměrné množství vitaminu A může vést k vážnému poškození plodu. Naopak jiných látek může být v takových doplňcích nedostatek, především kyselinu listovou je třeba v období těhotenství doplnit zvlášť z důvodu prevence vrozených vývojových vad.

„Všechna éčka jsou zdraví škodlivá”

Mezi přídatné látky, laickou veřejností často nazývané “éčka”, se řadí mimo látky zvýrazňující chuť, barvu, konzervanty, emulgátory a jiné, ale i vitaminy nebo tělu prospěšné či neutrální látky. Takto označený je například vitamin C, E nebo B₂. Také se zde řadí organismu prospěšný lykopen, lecitin a pektin.

„Připáleného jídla se nemusíme obávat”

Tmavá barva způsobená tepelnou úpravou pokrmu se tvoří důsledkem reakce aminokyselin a sacharidů při teplotě vyšší než 120 °C. Při této reakci se tvoří akrylamid, který se řadí mezi potenciální karcinogeny. Expozice může mít negativní kumulativní účinky, které se projeví v pozdější době. Přepálením tuku zase vzniká toxický akrolein, kterému je organismus exponován i pouhou inhalací, a další nevhodné látky.

„Plíseň se dá odkrojit”

Plesnivá potravina je zdravotně závadná. Jakmile je plíseň na povrchu viditelná, její vlákna zpravidla prorůstají hluboko do potraviny. Míra kontaminace je závislá na charakteru potraviny. Z bezpečnostních důvodů je proto nevhodné takovou potravinu konzumovat. Expozice plísním má negativní účinky na zdraví člověka. Odkrojit plíseň nestačí.

„Tmavé pečivo = zdravé pečivo”

Tmavá barva pečiva není spolehlivým ukazatelem celozrnného charakteru, a tudíž ani přidané nutriční hodnoty. Celozrnné pečivo musí obsahovat minimálně 80 % celozrnných mouk z celkového množství mouk použitých v pekařském výrobku. Splňuje-li tuto podmínku, má řadu benefitů především v obsahu vitaminů a vlákniny. Pro přibarvení se nejčastěji používá pražené žito nebo ječmen, ale běžné skupiny chleba ani běžného pečiva se nepřibarvují. V minulosti se někdy používal karamel, ale v dnešní době se do chlebu již nepřidává.

Výzkumné šetření

Výzkum si kladl za cíl zanalyzovat, jakým mýtům pedagogové věří, a zároveň odhalit problematické oblasti znalostí výživy. Data byla získána pomocí anonymního elektronického dotazníku ve webové aplikaci Google Forms, který byl distribuován vedením škol e-mailovou cestou. Mimo to měli respondenti možnost účastnit se výzkumu také skrze sociální síť Facebook, kde byl dotazník umístěn do profesních skupin. Účast tedy byla založena na vlastním zájmu a dobrovolnosti respondentů. Otázky týkající se mýtů byly položeny uzavřeně. Ostatní otázky ověřovaly základní znalosti ve výživě, z nichž některé byly položeny i jako otevřené. Zároveň nebyli respondenti záměrně seznámeni s tím, že jsou testovány mýty, aby se předešlo možnému zkreslení z psychologického hlediska. Pro rozptýlení podezření se do dotazníku také zahrnuly znalostní otázky jednoduchého charakteru. Sesbíraná data se analyzovala kvantitativním způsobem, sumarizací odpovědí. Výzkum byl také obohacen daty ze znalostních a doplňujících otázek. Výzkumným souborem byli pedagogové druhého stupně ZŠ s odbornou způsobilostí pro výuku přírodopisu, chemie, tělesné výchovy, rodinné výchovy a výchovy ke zdraví. Výzkumu se účastnilo 72 respondentů (75 % žen a 25 % mužů). Nejvíce pedagogů mělo aprobaci pro přírodopis, dále tělesnou výchovu, chemii, výchovu ke zdraví a rodinnou výchovu. Aprobace pro výchovu ke zdraví byla v zastoupení téměř 28 % respondentů. Zúčastnily se také všechny věkové kategorie aktivních pedagogických pracovníků v relevantním rozsahu.

Výsledky

Do dotazníku byla zařazena otázka k porovnání souvislosti mezi mírou informovanosti pedagogů a jejich zdrojů informací. Nejčastější odpovědí byl internet. Dále respondenti nejvíce zmiňovali knihy, odborné zdroje a vysokoškolské studium. V menší míře se objevovaly zdroje méně relevantní či problematické, konkrétně sociální sítě, masová média, podcasty a umělá inteligence. Pro vyhodnocení míry rozšíření mýtů byla stanovena hranice 40 % souhlasnosti s výrokem pro kategorii významně rozšířených. Tuto hranici překročily dva výroky, a to „ovoce a zelenina je v syrovém stavu vždy zdravější” s 48,6 % souhlasností a „těhotné ženy by měly užívat multivitaminové doplňky stravy” s 45,8 %. Poměrně rozšířenými mýty se staly čtyři výroky s procentuální souhlasností mezi 25-40 %. Konkrétně se jedná o mýtus o mléku a tvorbě hlenu (37,5 %), vláknině (33,3 %), kokosovém tuku (29,2 %) a slunečnicovém a řepkovém oleji (27,8 %). Všechny ostatní mýty se svým výsledkem zařadily do skupiny málo rozšířených, ovšem žádný z nich neměl 0% souhlasnost. Znalostní část dotazníku přinesla zajímavá data zejména v oblasti doporučení konzumace ovoce a zeleniny, negativním vlivu vlákniny a akrylamidu v tepelně upravených potravinách. Z toho nejhorší úspěšnosti (42 %) dosáhla otevřená otázka na doporučované množství ovoce a zeleniny. Naopak dostačující znalosti soubor prokázal v 7 z 10 znalostních otázek. Ve zkoumaných oblastech zaměřených na benefity vlákniny, zvyšování cholesterolu, nenasycených mastných kyselin, reakci tuku na vysokou teplotu, vitaminů, alternativ mléka a nedostatku sacharidů ve stravě dosáhli respondenti u každé konkrétní otázky vyšší než 70% míry správnosti. Celkově tak znalostní část dosáhla 70% úspěšnosti.

Diskuse

Po podrobnějším přezkoumání dat byly odhaleny faktory, které ovlivnily úspěšnost respondentů. Lze konstatovat, že v některých případech existuje jistá korelace mezi odpověďmi na otázku ohledně aprobací a využívaných zdrojů a na druhém pólu úspěšnost v položkách věnujících se výživě. Lepší znalosti v oblasti tuku a akrylamidu měli učitelé chemie. V některých případech se také objevila spojitost mezi častým využíváním internetu a chybnými odpověďmi. „Internet” je ale poměrně komplikovaná odpověď k vyhodnocení. Zajímavým výsledkem je také fakt, že pouze 1 respondent měl 100% úspěšnost. Dále 14 % respondentů vykázalo více než 50% chybovost. Z výsledků výzkumu by tedy mohly plynout úpravy ve vzdělávání pedagogů v oblasti výživy.

Limitem výzkumu však byla nízká návratnost a neznámé regionální složení, které by přidalo na výpovědní hodnotě. Jelikož byl dotazník dobrovolný, lze předpokládat, že respondenti účastnící se z důvodu vyšší míry sebedůvěry mohli výsledky zkreslit.

Závěr

Odpověď na otázku, zda jsou učitelé šiřitelé mýtů, je složitá. Výzkum prokázal, že většina učitelů nemá dostatečné znalosti o výživě a řada z nich věří mýtům s výživou spojených. Velmi překvapivé je, že učitelé, kteří vyučují předměty, které se blízce dotýkají lidského zdraví, neznají doporučení ke konzumaci ovoce a zeleniny nebo věří, že zdraví prospěšná je pouze ta zelenina, která není tepelně upravena.

Učitele asi nelze označit za šiřitele mýtů. Avšak to, že jim věří, svědčí o nedostatečných znalostech. Chybné informace v tak zásadním tématu, jako je výživa, mají v důsledku vliv na řadu žáků, kteří je mohou přijmout a také dále šířit.

Použitá literatura u autorek