Kampylobakterióza

2005/2

MUDr. Soňa Nečesánková
LF MU Brno

 

V posledních letech se stále častěji setkávají naši občané s tím, že jim lékař sdělí diagnózu onemocnění: „Máte kampylobakteriózu.“

Je to u těch nemocných, kterým byl proveden v souvislosti s akutním průjmovým onemocněním odběr stolice na bakteriologické vyšetření a laboratoř ohlásí výsledek kultivačního vyšetření: Campylobacter species.

To, že pro původce onemocnění ani pro diagnózu nemáme k disposici českou terminologii vede k tomu, že někteří postižení nebo jejich rodiny se nesmírně zaleknou neznámého pojmu a nadmíru se obávají o své zdraví nebo o své blízké.

V následujícím se proto seznámíme s potřebnými údaji tak, abychom si uvědomili, že jde o akutní infekční průjmové onemocnění a proto jsou nutná i určitá protiepidemická opatření, na druhé straně že jde o jednu z nejčastěji se vyskytujících infekci u nás a ne o žádnou výjimečnou a exotickou nákazu.

Častý je dotaz na to, kde se tady tato infekce objevila a kde se vzal její původce?

Historie souvisí s rozvojem mikrobiologie – původce identifikovaný přibližně v polovině 20. století byl studován, postupně odhalovány jeho vlastnosti a význam pro onemocnění lidí i zvířat. Od 70. let je jeho význam pro onemocnění lidí prokázán, byly upřesňovány laboratorní metody záchytu a proto stále častěji je v posledních letech určen jako původce onemocnění i u nás v České republice. Hlášené počty případů se zvyšují – původní vzestup souvisel s postupným zaváděním laboratorní diagnostiky, od poloviny 90. let je však již nárůst případů objektivní. V současnosti můžeme konstatovat, že kampylobakterióza je po salmonelóze nejčastější infekcí zažívacího traktu, v některých oblastech ČR se už dostává na vedoucí pozici. Výskyt je celosvětový, srovnání v různých státech však není snadné – jsou odlišné podmínky v dostupnosti lékařské péče, laboratorního vyšetření, způsobu stravování, hygienické úrovni stravování, v neposlední řadě pak v rozdílnosti evidence a hlášení.

Jak onemocnění probíhá?

Po krátké inkubační době (obvykle 2-5 dnů) začnou příznaky akutního průjmového onemocnění. Průjem s různě četnými stolicemi trvá několik dní, stolice mohou být vodnaté, hlenovité, někdy i s příměsí krve, obvykle nechybí poměrně výrazná bolest břicha. Zvýšená teplota, případně horečka se může objevit někdy ještě před průjmem, u některých nemocných chybí, stejně tak zvracení je poměrně časté, není však pravidlem. Vzácné jsou závažné generalizované infekce septického charakteru – týkají se zpravidla nemocných se zdravotním a imunologickým oslabením.

Diagnózu nelze stanovit bez mikrobiologického kultivačního vyšetření odebraného vzorku stolice – klinicky nelze odlišit od podobných onemocnění ze skupiny alimentárních nákaz, tedy těch, kde původce vstupuje do organismu ústy s konzumovanou potravou.

Základem léčby v domácnosti, kde naprostá většina nemocných zůstává v domácí izolaci, je dietní režim, dodání tekutin, symptomatické léky jsou pomůckou v akutní fázi. Na lůžková oddělení jsou přijímány jen těžší stavy, kdy ztrátou tekutin hrozí metabolický rozvrat a nemocného se nedaří „zavodnit“ ústy, samozřejmě též stavy septické a komplikované.

Jak se člověk nakazí?

Kampylobakterióza je typickou zoonózou (choroba přenesená na člověka ze zvířete – pozn. red.), podobně jako salmonelóza. Původce se vyskytuje u řady zvířat domácích i divokých, pro člověka jsou významné infekce drůbeže (kuřata, krůty), v jejichž chovech je vysoká promořenost, uplatní se však i maso a mléko dalších hospodářských užitkových zvířat (krávy, vepři…).

K infekci lidí dojde po konzumaci nepasterovaného mléka, nedostatečně tepelně upravených masitých pokrmů primárně nebo sekundárně infikovaných. Při epidemiologickém vyšetřování uvádějí postižení jako vehikulum přenosu nejčastěji konzumaci kuřecího masa, případně jiného masitého pokrmu.

Občas, zejména u dětí, je příčinou vzniku onemocnění přímý kontakt s domácími miláčky -mazlení s koťaty, štěňaty a dalšími zvířaty chovanými pro potěšení v domácnosti.

Jenom výjimečně dojde k přenosu z infikovaného člověka na další osobu, obvykle jde o imunologicky oslabené predisponované jedince.

Kampylobakterióza je charakterizována typickým přenosem fekálně orálním, to znamená, že mikrob se dostává do úst s potravou, infikovaný jedinec (člověk nebo zvíře) vylučuje původce stolicí.

Opatření při výskytu onemocnění spočívají kromě léčebné péče o pacienta v základních protiepidemických opatřeních v rodině nebo dětském či pracovním kolektivu včetně úklidu a dekontaminace. Karanténní opatření se vztahují pouze na osoby v epidemiologickém riziku.

Prevence kampylobakteriózy je shodná s prevencí salmonelóz. Protože s touto infekcí se potýkáme v ČR již řadu let, domnívám se, že následující informace už jsou opakováním známých fakt.

Riziko pro lidskou populaci sníží redukce výskytu kampylobakteriózy v chovech drůbeže – pro veterinární službu je to úkol náročný a dlouhodobý.

Současně se proto zaměřujeme na prevenci lidských onemocnění především zlepšením znalostí i úrovně stravování individuálního i hromadného.

Za jednu z příčin zvýšeného výskytu kampylobakterióz u nás se považuje změněný trend v české kuchyni, kde se zvyšuje propagovaná konzumace bílého drůbežího masa. Pozitivní výsledek této změny je však snižován chybami při manipulaci s drůbeží, případně jiným materiálem živočišného původu.

Nezbývá proto, než znovu apelovat na veřejnost, především však na profesionální pracovníky ve společném stravování, aby cíleně „oprášili“ staré známé desatero Světové zdravotnické organizace zaměřené na prevenci alimentálních nákaz. Pravidla si ve stručné verzi připomeneme, přestože jejich znalost a hlavně použití v praxi by mělo být už samozřejmostí:

1. Správný výběr potravin: Z hlediska prevence kampylobakterióz (i salmonelóz) je podstatné především uvědomit si možnost přežívání mikrobů v zmrazené drůbeži. Pasterace mléka je nezbytná – konzumovat ,,zdravé mléko“ přímo z farmy je riskantní.
2. Tepelná úprava potravin: Důkladné provaření a propečení všech částí pokrmů je nezbytné, tepelné ošetření se týká všech živočišných materiálů včetně vajec, a to i v cukrářské výrobě.
3. Tepelně upravené pokrmy zkonzumovat ihned po uvaření. Delší uchovávání při pokojové teplotě umožňuje pomnožení mikrobů.
4. Pečlivé skladování hotových tepelně upravených pokrmů. Používat jen vyjímečně – po rychlém zchlazení následuje úschova v lednici.
5. Při ohřívání hotového pokrmu je nutná dostatečná teplota ve všech jeho částech.
6. Zamezit kontakt mezi uvařenými a syrovými pokrmy. Rizikové potraviny (v našem případě především syrové maso, drůbež, vejce) oddělovat přísně při veškeré manipulaci a skladování od ostatních, a to i používáním různých pomůcek, nářadí a náčiní. V domácnostech, kde tento požadavek nediktují předpisy platné pro společné stravování zajistit alespoň dokonalé umytí v horké vodě.
7. Důkladné mytí rukou je požadavkem, který patří k základním výchovným pravidlům od dětství. Přesto praxe pokulhává, proto znovu: ruce důkladně umýt před zahájením práce s potravinami, při každém přerušení a střídání činností, po použití WC. Při poranění nebo infekci na rukou používat rukavice nebo čistě a spolehlivě krýt drobná poranění.
8. Pomůcky, zařízení a manipulační plochy udržovat v dokonalé čistotě, strojky a další složitější pomůcky po každém použití umýt rozložené.
9. Chránit potraviny před přístupem hmyzu, hlodavců ve vhodných krytých nádobách. Do prostor společného stravování nepatří ani domácí miláčkové.
10. Pitná voda z bezpečných zdrojů je nezbytným požadavkem pro veškerou činnost při manipulaci s potravinami a platí i pro mytí pomůcek, nádobí, ovoce, zeleniny.