Redukce tělesné hmotnosti

Redukční diety

1. Definice redukční diety a způsob dosažení energetické nerovnováhy

Václava Kunová

Redukční dietou se rozumí přesný rozpis, který předem říká, kolik které potraviny je možno sníst a v jakém časovém rozmezí.
Při hubnutí je nutné zajistit adekvátní příjem energie, takový, který bude nižší než jeho výdej. Musí dojít k takzvané negativní energetické bilanci. Naše tělo vydává určité množství energie (přibližně 5000- 9000 kJ podle pohlaví a tělesné konstituce) na udržení základních životních funkcí. Tato část výdeje se nazývá bazální metabolismus. K tomu musíme připočíst ještě energii, spotřebovanou pohybem (počítá se veškerý pohyb) a energii nutnou na trávení potravy. Celkově tedy vydáváme každý den něco mezi 6 500 – 17 000 kJ. Většina lidí hubne při příjmu energie mezi 4 500 – 6 000 kJ. Jestliže tedy snížíme příjem energie na 5 000 kJ, ke spalování tukových zásob musí rychleji či pomaleji dojít. Není ale strategicky výhodné hned na začátku nasadit úplně nejpřísnější režim. Hubnutí jde sice zpočátku velmi rychle, organismus se však brzy adaptuje na změnu a odmítá hubnout dále.

Výhodou redukční diety je to, že nad ní člověk nemusí přemýšlet, pouze „uvěří vnější autoritě“ a pak jen přesvědčuje sebe nebo okolí, zda to dokáže. Nevýhodou je skutečnost, že dieta skončí a obézní neví, co a jak má dělat dále. Ztracená kila rychle nabírá a shání se po další „ještě zaručenější“ dietě. Naproti tomu redukční režim je náročnější na osvojení, po zvládnutí základních principů umožňuje jíst takzvaně normálně a přitom plynule hubnout. Výhodou je to, že režim může být sestaven z potravin, které obéznímu chuťově vyhovují a přitom jsou pro hubnutí vhodné. Občas je možno (pokud hubnutí pokračuje přiměřeným tempem) v malém množství sníst i potraviny, které nejsou vhodné, ale obézní je má velice rád (čokoláda, pivo). Získané návyky se můžou stát součástí normálního života.

Při hubnutí jde o to, aby z těla ubývala tuková tkáň. Pokud dojde k tomu, že je výdej energie vyšší než příjem (to je podstatou redukčního režimu), dochází k jejímu odbourávání. Tuky, které jsou uvnitř tukových buněk musí přejít přes buněčnou stěnu do krevního řečiště. Navážou se na molekuly bílkovin a v této podobě jsou svalovými buňkami spalovány. Spalování tuků je efektivnější tehdy, pokud se člověk věnuje pravidelně pohybu. Pohyb zlepší citlivost tkání na inzulín (u obézních je inzulinorezistence, tedy necitlivost tkání na inzulín velmi častá a sama o sobě riziková) a sníží pravděpodobnost, že bude ubývat i svalová tkáň.
Pokud se podaří snížit hmotnost, lze očekávat pokles hladiny cholesterolu a dalších tukových látek v krvi a pokles krevního tlaku (pokud byl na počátku zvýšený). Často se zhubnuvší diabetik II. typu zbaví nutnosti užívat léky, protože zvýšená hladina cukru v krvi při hubnutí klesá.

Jeden kilogram tukové tkáně představuje zásobárnu asi 30 000 kilojoulů energie. Pokud chceme zhubnout 1 kilogram tukové tkáně, musí rozdíl mezi příjmem a výdejem energie být právě oněch 30 000 kJ. To nelze většinou dosáhnout za dobu kratší než 7 dní. Pokud jde hubnutí zpočátku rychleji, jedná se zároveň o úbytek vody, kterou organismus nadměrně zadržoval.
Z toho vyplývá, že pokud některá z reklam na určitý prostředek na hubnutí slibuje zhubnout 4 nebo více kg za týden, nemůže být pravdivá (nebo se jedná o pouhé odvodnění organismu).

Má-li hubnutí probíhat opravdu efetivně, je zapotřebí jídlo rozdělit do více denních dávek. Nejen ze znalosti fyziologických zákonitostí, ale také ze zkušeností s obézními vyplývá jednoznačně: stejné množství jídla o stejné energetické hodnotě (i množství dalších živin) konzumováno ve 2-3 dávkách nevede k tak velkým váhovým úbytkům jako když je přijato v 5-6 úměrně tomu menších dávkách. Při tomto režimu nikdy během dne nedojde k pocitu velkého hladu. Naopak špatný režim (jídlo 2-3 x za den) člověka chtě nechtě vhání do konzumace naprosto nevhodných pokrmů, většinou fast food nebo zbytečných sladkostí, zejména večer, když nastává klid. Řada z lidí říká, že má slabou vůli, ve skutečnosti si však jen vyčerpaný organismus říká o svůj příděl energie a živin.