Mýty o éčkách

Mýtus: Všechny přídatné látky s kódem Exxx jsou škodlivé, více nebo méně, bez ohledu na množství a bez ohledu na jejich negativní toxikologické testy

Jak je to ve skutečnosti?

Kód Exxx (synonymum: látka přídatná, aditivum) garantuje, že u takto označených látek byl stanoven přijatelný denní příjem (hodnota ADI, acceptable daily intake) zkoumaného aditiva. Pokud je  hodnota ADI překročena, pak teprve může vzniknout konzumem takové potraviny zdravotní riziko. Výrobce je povinen zohlednit a řídit se legislativou. Legislativa udává v případě éček jaký je přípustný maximální obsah té které přídatné látky. Potravina s obsahem éček má předepsáno, do kterých potravin lze příslušné aditivum použít a v jakém množství, v jaké kombinaci a kde se jejímu použití musíme vyhnout. Rozhodující proto není jen použitá látka, ale především její použité množství. Ostatně opatrnost je nutná i u potravin; při hodnocení jejich kvality i v tomto případě nadměrný konzum některých potravin (např. vitamin A v tresčích játrech může být při nadměrné konzumaci u těhotných žen pro plod škodlivý).

Mýtus: Éčka maskují nekvalitní potraviny

Jak je to ve skutečnosti?

Úkolem éček je zlepšení nutriční jakosti (fortifikace, obohacování), eliminace technologických ztrát mikroelementů), zvýšení technologické jakosti a zvýšení senzorické jakosti. Trh nabízí podobné výrobky v různých cenových relacích a v široké paletě jakosti. Místo maskování nekvalitní suroviny bych použil termínu zlepšení suroviny použitím vybraných aditiv.

Mýtus: Éčka jsou jen chemie

Jak je to ve skutečnosti?

Tvrzení silně připomíná hledání vnitřního nepřítele a je bez jediného argumentu, nelze ho chápat vážně. Autor tímto tvrzením snad chtěl vyjádřit názor, že veškerá éčka jsou syntetického původu, chemie je vlastně veškerá hmota. Syntetická aditiva tvoří minoritní část aditiv. Většina těchto látek byla připravena extrakcí z biologického materiálu, kvasnou cestou nebo jiným biologickým zpracováním  biologicky aktivní suroviny.

Mýtus: Konzumace potravin bez aditiv vede ke zlepšení zdravotních problémů řady pacientů. U dětí, které jedly stravu bez přídatných látek a nejznámějších alergenů, došlo během 3 dnů k vyléčení nebo výraznému zlepšení původního onemocnění, často vymizely i další problémy dětí jako je astma či ekzémy.

Jak je to ve skutečnosti?

Celá řada běžných spotřebitelů jsou alergici nebo jsou citliví na řadu složek obsažených v běžných potravinách. Tyto osoby musí svoji stravu pečlivě kontrolovat,  sledovat a na základě svých pozorování odhalovat, co konkrétně způsobuje jejich potíže, která  konkrétní složka je na vině. Např. mléčné výrobky, ryby a mořské plody, česnek a další látky patří mezi riskantní potraviny, které i bez přídavku aditiv mohly být důvodem stravovacích potíží.  Pozitivních závěrů nelze dosáhnout jinak než vyšetřením, pozorováním, sledováním a vyhodnocením  vlivu konkrétních složek potravin na gastronomickou nepohodu.  Popisovaný příklad nelze aplikovat bez podrobného zkoumání a odhalení viníka potíží.

Mýtus:  Mléčné výrobky jsou plné éček

Jak je to ve skutečnosti?

Mléčné výrobky samy o osobě patří mezi potraviny, na které je citlivá  řada spotřebitelů. Proto potravinová legislativa předepisuje při značení uvést, že posuzovaná potravina obsahuje nebo může obsahovat stopová množství mléka, aby varovala potencionální citlivé spotřebitele před  vznikem trávicích potíží. Jde především o osoby citlivé na laktózu. Éčka lze nalézt v tavených sýrech (soli kyseliny fosforečné) nepatrně v jogurtech (aromata, zahušťovadla). Fosfáty se aplikují dokonce  ve směsích až 4 různých fosfátů. Laická veřejnost to kritizuje jako nadbytečné používání „chemie“, protože si neuvědomuje, že vhodně volená směs fosfátů snižuje celkovou spotřebu fosforu při tavení sýrů.

Mýtus: Polévky z pytlíku jsou chemické

Jak je to ve skutečnosti?

Dehydratovaná polévka je  sofistikovaná potravina se speciální užitnou hodnotou, která vyžaduje před konzumem vytvořit finální produkt ve formě  suspenze. Etiketa uvádí řadu surovin, z éček např. zvýrazňovače chuti. Zajímavou surovinou je modifikovaný  škrob, který bývá laiky neprávem považován za geneticky modifikovanou surovinu. Označovat polévky jako chemickou směs je v pořádku, ale autor zřejmě za „chemii“ považuje syntetizované látky (viz odpověď 6)   Z tohoto hlediska je obava před onemocněním neopodstatněná.

Mýtus: Konzerva rovná se konzervant

Jak je to ve skutečnosti?

Jedná se o dva rozdílné spolu související pojmy.  Konzervant je přírodní nebo syntetická chemická látka přidávaná do potraviny (označení E200 až E299), aby se zabránilo nebo omezilo nežádoucím  chemickým přeměnám nebo rozkladu mikrobiálním působením. Ke konzervaci jídla se používají nejčastěji antimikrobiální látky, které brání mikroorganismům a houbám v rozkladu sacharidů obsažených v potravě. Konzerva je potravinářský výrobek s prodlouženou trvanlivostí.

Zpracoval Ing. Ctibor Perlín, CSc., 9.5.2016
 
Zajímavý článek o tom, jestli jsou éčka v potravinách nebezpečná? najdete zde