V historii lidské společnosti se střídala období hladu, nedostatků výživy, se stabilizací potravinových zdrojů až po jejich nadbytek.

Hodnocení výživových zvyklostí obyvatel tvoří významnou složku údajů, které slouží k celospolečenským analýzám. Je dobře známo, že výživa významně ovlivňuje zdravotní stav člověka, a to nejen v bezprostředním, ale především v dlouhodobém výhledu života. Uvádí se, že zdraví člověka je určeno asi ze 60% životními podmínkami, kdy výživa determinuje tyto podmínky ze
30 – 40%.

V historii lidské společnosti se střídala období hladu, nedostatků výživy, se stabilizací potravinových zdrojů až po jejich nadbytek. Současně s tím se měnila průměrná doba lidského života. V době hladu a epidemií byla vysoká úmrtnost dětí, lidé se dožívali 30 - 40 let. Rozšířením zdrojů výživy a možnostmi distribuce potravy se zvyšoval lidský věk až do doby stabilizace potřeb výživy. Průměrná délka života začala dosahovat sedmdesátky. Hlavní příčinou úmrtí již nebyly infekce, úrazy a karence některých složek výživy, ale začala se více objevovat degenerační onemocnění. V současné době je ve vyspělé společnosti  potravin nejen dostatek, ale spíše i nadbytek. Procentuelně se začala zvyšovat onemocnění, která zahrnujeme do skupiny civilizačních nemocí (kardiovaskulární onemocnění, nádory, cukrovka a obezita...). Tyto nemoci mají často přímou souvislost s výživou. Zvýšený příjem energie a postupná redukce pohybu mění tělesné složení člověka k vytváření nadměrného množství tukové tkáně a snížení jeho svalové hmoty. Snížený příjem vlákniny, vyšší příjem saturovaných mastných kyselin (složky tuků) a další změny v jídelníčku člověka  se zajisté podílí na vyšším rozvoji civilizačních onemocnění. Podle statistických údajů se například v evropském regiónu v posledních dvou desetiletích zvýšila prevalence obezity 3x. Každý druhý dospělý člověk a každé druhé dítě má nadváhu, z toho třetina je obézních. Nadváha a obezita je původcem neinfekčních onemocnění, které zhoršují kvalitu života. Uvádí se, že více než 1milon úmrtí za rok je v evropském regionu způsobeno nemocemi, které jsou v příčinné souvislosti s obezitou.

V současné lidské společnosti se však objevují i další trendy ve výživě. Tyto v daném protikladu  s výše uvedeným často souvisí se striktním až jednostranným výběrem potravin, což může vést až ke karencím, nedostatkům příjmu některých složek výživy. Nalezení hranice mezi nadbytkem a nedostatkem některých složek potravy není vždy jednoduché. Nicméně dostatečně pestrá a kvantitativně úměrná strava tato rizika snižuje.

Současný pohled na výživu člověka musí vycházet z poznatků, že potřeby výživy se v průběhu života mění. Jiné jsou potřeby ženy v těhotenství a v době laktace, jiné u rostoucího a vyvíjejícího se dětského organismu. Jednotlivá období dětského věku mají rovněž svá specifika. V dospívání a v dospělosti jsou výraznější  mezipohlavní rozdíly, mění se potřeby výživy  v závislosti na  fyzické zátěži. Ve stáří jsou potřeby výživy rovněž jiné, často podceňované, vedoucí k nedostatkům. V nemoci někdy odlišně probíhají metabolické procesy, člověk často nemůže přijímat v dostatku potravu. Uvádí se, že prakticky jedna třetina hospitalizovaných pacientů je ohrožena nedostatkem adekvátní výživy.

Jiným, ale rovněž podstatným aspektem potřeb zajištění výživy jsou i fyziologické změny našeho organismu v průběhu 24 hodin života, pocity hladu, případně nasycení. V rámci potřeb organismu přijímáme stravu většinou v pěti denních dávkách. Ráno bychom měli přijmout 20% z celkového denního příjmu energie, na svačinu kolem 10%, obědy by měly tvořit cca 35% , odpolední svačina asi 5 - 10% a večeře asi 25 - 30%.

Podle čeho se lze řídit. Vědecké studie umožnily definovat potřeby jednotlivých složek výživy pro lidský organismus za fyziologických okolností, s odlišnostmi věku, pohlaví a fyzické zátěže či aktivity člověka. Hovoří se o tzv. výživových doporučených dávkách (VDD), které definují každodenní potřebu energie a jednotlivých nutrientů (složek potravy). V ČR byly VDD naposled aktualizovány v osmdesátých letech minulého století. Vědecký pokrok však přináší stále nové poznatky i z problematiky výživy. Společnost pro výživu, ve shodě se státními organizacemi připravuje v letošním roce vydání nových tabulek, které vychází z evropských studií, především nám shodného středoevropského tradičního regionu (Německo, Rakousko, Švýcarsko). Tyto tabulky reagují na zvyšující se nebezpečí rozvoje civilizačních onemocnění a posilují tak v tomto smyslu některé specifické složky výživy.

Pro lepší orientaci konzumentů je s výhodou převedení těchto tabulek do doporučení příjmu potravin. Ke statistickým údajům se užívají doporučené dávky potravin v hodnotách roční spotřeby vybraných základních skupin potravinářských výrobků, většinou uváděné pro průměrného obyvatele.

Pro běžného konzumenta lze s výhodou užívat výživové pyramidy. Tyto pyramidy ukazují, z pohledu trojúhelníku od základny až po špičku,  na četnost jednotlivých skupin potravin, jak by měly být do denního jídelníčku dospělého člověka v průběhu dne zařazeny. Nejvíce denních porcí (3-6) by měly tvořit obiloviny. Denně by měl mít člověk ve 3-5 porcích zeleninu, ve 2-4 porcích ovoce. Mléko a mléčné výrobky by měl člověk konzumovat asi ve 2-3 porcích. Ryby, vejce, drůbež, luštěniny, maso v 1-3 porcích. Tuky, oleje a sladidla maximálně do dvou porcí.

Pravidla výživy pro dětský věk posilují především sortiment potravin ve směru vyššího zajištění tzv. esenciálních (organismus si je nedovede sám vyrobit) látek. Patří k nim zajisté kvalitní bílkovina, tuky s větším obsahem nenasycených mastných kyselin, vitaminy, minerální látky a stopové prvky. Pro školní stravování je toto v řeči potravin upraveno do tzv. spotřebních košů, které charakterizují určité komodity potravin a jejich množství, které by mělo školní stravování dětem zabezpečit. V jídelníčku dítěte by měly být především potraviny, které zajišťují dostatek výše uvedených esenciálních složek výživy. Jídelníček dospělého člověka by měl více inklinovat k zařazování většího množství rostlinných složek výživy, zvýšení příjmu celozrnných výrobků a podobně (viz Výživová doporučení pro obyvatele ČR).

V Praze dne 11.2.2010 MUDr. P. Tláskal, CSc. - předseda SPV