Minerální látky

potřebuje náš organismus jako určitou stavební hmotu, materiál, z něhož jsou tvořeny tkáně (kosti, zuby). Důležité jsou ale i ve funkčních systémech (například při nervosvalovém přenosu).

V relativně největších dávkách (nad 100mg) je zapotřebí vápník, hořčík, fosfor, draslík, sodík, chlor a síra. Výživovým problémem je nedostatek vápníku a hořčíku na jedné straně a naopak nadbytek sodíku a fosforu na druhé straně.

V dávkách nižších (do 100 mg) je nutné přijímat železo, zinek, měď, mangan, jód, molybden, selen, fluor, chrom a kobalt. Problematické může být u některých osob železo a zinek.

Nejmenší (mikrogramová)množství náš organismus vyžaduje v dodávání křemíku, vanadu, niklu, cínu, bóru, kadmia, arzenu a hliníku. Nedostatek těchto mikroprvků většinou nehrozí, denní potřeba je zatím spíše stanovena odhadem. Některé z nich jsou potenciálně toxické, proto jsou stanoveny pro potraviny jejich limitní (nejvyšší přípustné) hodnoty.

(Kun)