2010/2

Ing. Olga Štiková, UZEI Praha

Abstrakt

Spotřeba všech typů nealkoholických nápojů v před­revolučním období zůstávala poměrně nízká, přestože se zvyšovala. Skokové zvýšení spotřeby nastalo od roku 1995. Tento vývoj byl ovlivněn zejména spekula­cemi o nezávadnosti pitné vody, rozšířenou nabídkou balené vody a snižující se cenou. Naopak spotřeba alkoholických nápojů se do roku 1989 snižovala. Přitom spotřeba vína a piva klesala, ale zvyšovala se spotřeba lihovin. Po roce 1989 se trend vývoje změ­nil, spotřeba začala stoupat. Zvyšovala se spotřeba všech druhů, nejvýrazněji vína. Spotřeba vína a liho­vin přepočtená na čistý líh se zvyšovala pomaleji než spotřeba v litrech. Naopak spotřeba piva v přepočtu na čistý líh se zvýšila velmi výrazně. Zvyšování spotře­by alkoholu se odehrálo téměř výhradně zvyšováním obsahu alkoholu v pivě.

Vývoj spotřeby nealkoholických nápojů

Celková spotřeba nealkoholických nápojů se v předrevolučním období poměrně rychle zvyšovala (1). Od roku 1975 do roku 1989 vzrostla u všech typů nealko­holických nápojů, celkově o 45,2 %. Nejvýrazněji se zvýšila spotřeba sodových vod (o 186,8 %), dále ostat­ních nápojů (o 50,6 %), limonád (o 40,2 %) i minerálních vod (o 6,8 %).Pojem „ostatní nápoje" zahrnuje spotřebu osvěžujících nealkoholických nápojů, ovocných a zeleninových šťáv, sirupů, karotely a jiných nealkoholických nápojů. Názorně je vývoj spotřeby nealkoholických ná­pojů v tomto období dokumentován grafem 1.

 

 

 

 

Přes relativně výrazné zvyšování (vzhledem k úrovni spotřeby ve výchozím roce) zůstávala do roku 1989 spo­třeba nealkoholických nápojů poměrně nízká.

Po roce 1989 však došlo k podstatně rychlejšímu a každoročnímu růstu spotřeby nealkoholických nápojů (od roku 1989 do roku 2008 o 173,7 %). Přitom od roku 1989 do roku 1995 se spotřeba zvýšila „jen“ o 11,8 % (z toho u minerálních vod o 27,7 %, sodových o 7,3 %, limonád o 17,6 % a spotřeba ostatních nápojů stagnova­la). Ke skoku ve spotřebě této komodity došlo zejména mezi roky 1995 a 2008, kdy jsme zaznamenali její ná­růst (o 144,8 %). Nejvýrazněji stoupla spotřeba minerál­ních (o 277,8 %) a sodových (o 216,2 %) vod, značně rovněž vzrostla spotřeba ostatních nápojů (o 121,3 %) a limonád (o 101,5 %).

Vývoj spotřeby nealkoholických nápojů celkem i jed­notlivých druhů od roku 1989 názorně dokládá graf 2.

 

 

 

 

Na tento trend vývoje spotřeby mělo pravděpodobně vliv více faktorů. Začalo se spekulovat o zdravotní nezá­vadnosti pitné vody (nabídka různých „čisticích" přístrojů podporovaná intenzívní, až agresivní reklamou), výrazně se rozšířila nabídka balené vody (rovněž doprovázená reklamou), spotřebitelská cena nealkoholických nápojů celkem prakticky stagnovala (od roku 1999 do roku 2008 došlo ke zvýšení cen jen o 8,8 %) a ceny za minerální a stolní vody se dokonce snížily o 6,6 %. Běžná praxe domácností před rokem 1989 vyrábět si sami sodovku pomocí sifonových lahví (případně ji ochucovat sirupy) se stala vzhledem ke všem těmto okolnostem neatraktivní. Důvodů zvýšené spotřeby je nepochybně ještě daleko víc, domníváme se však, že tyto jsou nejdůležitější.

Kromě toho je nutné si uvědomit, že v roce 1989 (a před ním) byla spotřeba všech nealkoholických nápo­jů na velice nízké úrovni (minerální vody 14,1 l/obyv./rok, sodové vody 10,9 l/obyv./rok, limonády 46,0 l/obyv./rok a ostatní nápoje 37,5 l/obyv./rok), a proto je současné zvýšení spotřeby (v procentickém vyjádření) tak výrazné.

Vývoj spotřeby alkoholických nápojů

Na rozdíl od vývoje nealkoholických nápojů se spotřeba alkoholických nápojů od roku 1975 do roku 1989 snižovala. Celkově se spotřeba alkoho­lických nápojů snížila o 3,3 %, spotřeba přepočte­ná na hodnotu čistého lihu poklesla ještě výrazně­ji (0 4,7 %). Vývoj spotřeby od roku 1975 do roku 1989 uvádí graf 3.

 

 

 

 

Přitom spotřeba (v l/obyv./rok) jednotlivých druhů alkoholických nápojů se vyvíjela odlišně (spotřeba pře­počtená na hodnotu čistého lihu se u jednotlivých druhů alkoholických nápojů v tomto období nesledovala). Za­tímco klesala spotřeba vína (o 6,3 %) a piva (o 4,0 %), zvyšovala se spotřeba lihovin (o 26,0 %, ale z velmi nízké hladiny ve výchozím roce). Názorně je tento vývoj dokumentován v grafu 4.

 

 

 

 

Po roce 1989 se trend vývoje změnil a spotřeba al­koholických nápojů začala stoupat. Od roku 1989 do roku 2008 se zvýšila o 7,3 %, ovšem spotřeba alkoholu v přepočtu na čistý líh (tzv. v hodnotě čistého lihu) se zvýšila dokonce o 26,8 %. Názorně je zobrazen vývoj celkové spotřeby alkoholických nápojů grafem 5.

 

 

 

 

Spotřeba (v l/obyv./rok) se zvyšovala u všech druhů alkoholických nápojů, nejvýrazněji u vína. U této komo­dity stoupla spotřeba o 37,0 %, ale spotřeba vína v hod­notě čistého lihu se zvýšila „pouze“ o 31,3 %. Je tedy zřejmé, že poptávka a spotřeba vína se zvyšovala výraz­něji u sortimentu s nižším obsahem alkoholu (přírodní vína), než u dalších druhů (např. desertní apod.). Vývoj spotřeby vína je dokumentován grafem 6.

 

 

 

 

Rovněž spotřeba lihovin (v l/obyv./rok) se výrazně zvýšila - od roku 1989 do roku 2008 o 28,6 %. I u této skupiny nápojů se poněkud méně zvýšila spotřeba v přepočtu na čistý líh - o 28,0 %. To opět znamená, že spotřebitelé preferují výrobky s nižším obsahem alkoho­lu (např. sladké destiláty apod.). Tento vývoj je zobrazen grafem 7.

 

 

 

 

Spotřeba piva (v l/obyv./rok) se zvýšila nejméně ze všech druhů alkoholických nápojů (pouze o 3,7 %), ale jeho spotřeba v přepočtu na čistý líh se zvýšila velmi podstatně (o 24,4 %). Je tedy zřejmé, že zvyšováni spotřeby alkoholu (v přepočtu na čistý líh) se odehrá­lo téměř výhradně zvyšováním obsahu alkoholu v pivě. V nabídce obchodu se v současné době prakticky ne­vyskytuji druhy piva s nízkým obsahem alkoholu (dříve piva pod 10°) tak, jak tomu bylo před rokem 1989. V té době byla k dispozici i piva 7° a 8° s velmi nízkým obsa­hem alkoholu. Tyto druhy piva byly běžně k dispozici pro pracující v horkých a těžkých provozech. Přesto, že tito spotřebitelé chuťově hodnotili uvedené druhy piva jako nejhorší, dávali jim přednost před pitím jakýchkoli neal­koholických nápojů (2). Přitom podíl alkoholu v pivu byl obecně nižší než je v současné době. V roce 2008 čini­la z celkového výstavu piva pro ČR lehká piva jen 1,9 %, nealkoholická piva 3,1 % a výčepní piva 63,1 %(3).

Přitom nepředpokládáme, že by mohla rozvíjející se výroba různých druhů a značek nealkoholických piv na­hradit poptávku po pivech alkoholických. Nealkoholická piva jsou určena především jako náhrada „normálních" piv pro řidiče. Zaměření marketingu a reklamy na neal­koholická piva tomu také odpovídá. Uplatnění nealko piv místo piv s nízkým obsahem alkoholu (piva 7° a 8° před rokem 1989) také není příliš reálné, protože cena neal­koholických piv je poměrně vysoká a chuťové vlastnosti nealko piv nejsou hodnoceny zdaleka tak kladně jako u piv alkoholických. Vývoj spotřeby piva po roce 1989 je v grafu 8.

 

 

 

 

Vývoj spotřebitelských cen a spotřeby nápojů

Úroveň spotřebitelských cen nealkoholických i alko­holických nápojů se ve sledovaném období poměrně vý­razně změnila. Ceny nealkoholických nápojů se zvýšily od roku 1989 do roku 2008 o 124,9 %. Ceny alkoho­lických nápojů se zvýšily výrazněji (celkově o 151,3 %). Nejvyšší nárůst ceny byl u piva (o 240,3 %); u vína činil 99,0 % a u lihovin 96,8 %.

Je zřejmé, že vývoj spotřebitelských cen spotřebu nápojů do určité míry ovlivnil. Bezkonkurenčně nejvyšší nárůst spotřeby je totiž patrný u nealkoholických nápo­jů, kde se ceny zvýšily nejméně (zejména v posledním období sledované časové řady, kdy ceny v podsta­tě stagnovaly). U všech typů alkoholických nápojů se ceny také zvyšovaly a přitom se zvyšovala i spotřeba. K nejméně výraznému růstu cen došlo u lihovin a vína a spotřeba zvýšila přibližně o třetinu. U piva byl vliv cen výraznější - cena razantně stoupla a spotřeba se zvýšila jen nepatrně.

---

Literatura

1. Spotřeba potravin v letech 1977-2008, ČSÚ.

2. ŠMRHA, O. Spotřebitelská poptávka a socialistický potravinářských průmysl, kandidátská disertační práce, Praha 1968.

3. Výzkumný ústav pivovarský a sladařský, a. s. Praha.