2010/1

Mgr. Lucie Martykánová, Mgr. Zlata Piskáčková
Ústav preventivního lékařství LF MU, Brno

Abstrakt

Článek přináší základní informace o dvou nových formách poruch příjmu potravy - orthorexii a bigorexii. Orthorexie je patologická závislost na zdravém stravování a biologicky čisté stravě. Na rozdíl od anorexie je porucha vyjádřena kvalitativním způsobem. Postižení jedinci konzumují vý­hradně biopotraviny, odmítají konvenční potraviny obsa­hujíci aditiva a kontaminující látky a potraviny z geneticky upravovaných surovin. Mezi ohrožené skupiny patří také ortodoxní vyznavači veganství, makrobiotiky, syrové stravy a dalších alternativních výživových směrů i umělci, u nichž je důležitý vzhled. Tato porucha vyžaduje pomoc psychologa nebo psychiatra. Základem léčby je ko­gnitivně-behaviorální přístup. Bigorexie je další formou poruch příjmu potravy, kdy postižený jedinec má pocit, že je ne­dostatečně svalově vyvinutý. Poruchou trpí převážně muži, výjimku tvoří ženy věnující se kulturistice. Jedinci s bigorexií dodržují přesnou dietu s vysokým obsahem proteinů a nízkým obsahem tuků, časté je užívání steroidů.

Díky medializaci životních příběhů známých osobností se poruchy příjmu potravy (PPP) dostaly do povědomí široké veřejnosti. Nejčastěji uváděné poruchy jsou mentální anorexie a bulimie. Vedle těchto poruch současně existovaly i jiné, které až nedávno odborníci pojmenovali a definovali. Na rozdíl od mentální anorexie a bulimie (MA a B) nejsou tyto poruchy příjmu potravy dosud zařazeny do seznamu Mezinárodní klasifikace nemo­cí. Setkat se s nimi můžeme například u těch, jejichž snahou je až přehnaně zdravý způsob života nebo dosažení současného ideálu fyzické dokonalosti.

Orthorexie (orthorexia nervosa)

Orthorexie je patologická posedlost (obsese) zdravým stravováním. Výběr potravin, které splňují kritéria „zdravé", je u těchto osob čistě subjektivní. Jedinci s touto poru­chou se zaměřují více na kvalitativní aspekt své výživy než na kvantitativní, jako je tomu v případě MA a B, naopak společnou charakteristikou může být vrozená dispozice k perfekcionismu. Vedle primární motivace „být zdravý“, mohou k rozvoji orthorexie vést i jiné příčiny, které lze označit za patologické, jako je například nutkavá touha mít vše pod přísnou kontrolou, též únik před strachem, touha po štíhlosti, zvýšení vlastního sebevědomí a sebeúcty, hledání určité spirituality či duchovna prostřednictvím výživy a využívání jídla k utváření vlastní identity.

K výše jmenovaným řadíme také ortodoxní vyznavače alternativních výživových směrů (veganství, frutariánství, makrobiotika, výživa podle krevních skupin), autodiagnostikované potravinové alergiky, zastánce biopotravin nebo odpůrce uměle hnojených a geneticky upravovaných potravin. Sklony k orthorexii mohou vykazovat i lidé některých profesí (modelky, herečky, zpěvačky, sportovci), či lidé, kteří se pod tlakem současného trendu propagující mládí a fyzicky dokonalý vzhled uchylují k radikální změně svých výživových zvyklostí směřující k omezová­ní se pouze na určitý druh potravin.

Jak ovšem rozlišit přirozenou touhu po tom žít a stravovat se zdravě od posedlosti zdravou výživu? Obecně lze říci, že ortho­rexii podlehli ti, kteří zdravému stravování věnují většinu svého času, cítí se vinni a trpí výčitkami poruší-li své stravovací zásady a v neposlední řadě, pokud je jim zdravá strava nástrojem k překonávání vlastních osobních problémů. K diagnostice této poruchy je možné využít dva testy, které formou dotazů odhalují míru rizika rozvoje orthorexie. V prvním případě se jedná o Bratmanův test tvořený 10 otázkami, v druhém případě lze využít dotazník ORTO-15, což je rozšířený Bratmanův dotazník.

Z dosavadních studií byl Bratmanův test aplikován například u rakouských nutričních terapeutek s cílem zjistit prevalenci orthorexia nervosa a prozkoumat psychologické faktory predisponující tuto poruchu.

Skupinu tvořilo 283 žen ve věkovém rozmezí 22-66 let (průměr 32,6). Z této skupiny respondentek, které vzhledem ke své profesi mají určité znalosti ohledně stravování, byla orthorexie potenciálně shledána u 12,8 % a 34,9 % projevovalo určitý sklon k orthorexnímu chování. V závěru studie se dále konstatuje, že orthorexia nervosa se může u nutričních terapeutů vyskytovat ve zvýšené míře v důsledku jejich denní konfrontace s výživou a propagováním zdravé stravy, což může zvyšovat riziko nejen rozvoje orthorexie ale jakékoliv poruchy příjmu potravy obecně. To dokazuje i osobní zkušenost dotazovaných terapeutek s MA a B (Kinzl 2006).

Nebezpečí této poruchy spočívá v tom, že lidé pod dojmem velmi zdravého stravování mohou postupně spadat do stejné kategorie jako jsou MA a B, u kterých se výživa a strava stala jediným smyslem života. Orthorexie v mnoha případech předchází MA nebo B, nebo naopak obě nemoci mohou vyústit v orthorexii. Podle odborníků nelze poruchy striktně kategorizovat, mohou se vyskytovat současně i přecházet jedna v druhou.

Bigorexie (svalová dysmorfická porucha, dysmorfofobie, Adonisův komplex, obrácená anorexie)

V případě bigorexie jde o poruchu příjmu potravy, která je úzce spjatá s narušeným vnímáním vlastního těla (porucha body image). Týká se především mužů, výjimku tvoří ženy kulturistky. Postižení jedinci si při­padají drobní a nedostatečně vyvinutí, tráví mnoho hodin denně v posilovnách, užívají nejrůznější doplňky stravy, především preparáty na bázi bílkovin a aminokyselin, pravidlem bývá i užívání anabolických steroidů.

Dalším negativním aspektem této poruchy je nadměrné množství stravy konzumované za účelem tvorby svaloviny. Nadměrná svalovina přetěžuje kosti a klouby, při nadměrném posilovacím cvičení bez potřebné regenerace dochází k poškození pohybo­vého aparátu, vlivem nadbytečného příjmu energie a bílkovin dochází k narušení funkce ledvin a jater. Nekontrolované užívání anabolických steroidů pak představuje riziko vážného poškození zdraví s ohro­žením života.

K rizikovým faktorům této poruchy řadíme nadváhu v dětském věku, kdy se u člověka vytváří nízké sebevě­domí a sebeúcta. Pocit „tlustého dítěte“ může přetrvávat bez ohledu na současný vzhled a přinášet neustálý strach z vlastní fyzické nedokonalosti. Závislost na cvičení přináší predisponovaným jedincům pocit kontroly nad vlastním tělem, potažmo nad vlastním životem a je podporována obdivem okolí. Stejně jako u závislosti na drogách či alkoholu je nutné zvyšování dávek k dosažení stejného účinku, takže tréninkové dávky se zvyšují, postižený je­dinec opouští jiné aktivity a cvičení podřizuje celý režim. Dochází k narušení sociálních vazeb, při nedodržení tréninkového plánu se objevuje deprese nebo úzkost. Nezanedbatelné jsou finanční výdaje za doplňky stravy, nelegální léky, permanentky do posilovny a sportovní oblečení. Kvůli cvičení mohou bigorektici opustit i za­městnání, dochází k narušení sociálních vazeb. Stejně jako v případě orthorexie je účinná kognitivně-behavio­rální terapie.

Vzhledem k tomu, že používání anabolických stero­idů pro účely bodybuildingu není legální, neexistují u nás zatím žádné relevantní studie výskytu této poruchy. Z amerického průzkumu vyplývá, že 9 z 55 uživatelů steroidů splňovalo kritéria bigorexie.

Závěr

Léčba těchto forem poruch příjmu potravy patří do rukou psychiatra či psychologa, uplatňují se stejné přístupy jako u ostatních poruch, zejména kognitivně­behaviorální terapie.

Závažnou otázkou je, jakým způsobem těmto poru­chám předcházet. Jedinci se sklony k orthorexii před­stavují významný zdroj příjmu pro výrobce nejrůznějších „zdravých“ potravin, kteří se snaží spotřebitelům namluvit, že konvenční varianta potraviny je zdraví škodlivá. Závis­losti na budování svaloviny zneužívají prodejci anabolic­kých steroidů a výrobci doplňků stravy.

Důležitou úlohu z hlediska prevence zmíněných poruch hra­jí média, propagátoři zdravého ži­votního sty­lu, populární osobnosti, ale také od­borná veřej­nost, která by se měla podílet na korigování řady mylných informací a upozornit na nebezpečí jakéhokoliv extrému.

Pro jednotlivce lze doporučit rozumný přístup v péči o své zdraví. Vedle stravy a pohybu významné místo zaujímá relaxace, jenž napomáhá vlastnímu sebeuvědomění a podporuje upevnění duševního zdraví.

Literatura

GROGAN, S. Body Image Psychologie nespokojenosti s vlastním tělem. Praha: Grada Publishing, 2000, 186 s.

KINZL, J., F. aj. Orthorexia Nervosa in Dieticians. Psychotherapy and Psychosomatics, 2006, č. 75, s. 395-396. [cit. 2. června 2009] KOLOUCH, V. Bigorexie [cit. 27. května 2009]

Orthorexia nervosa - když zdravé stravování přestává být zdravé, Food Today, 2004, č. 3, -[cit. 8. června 2009]

Abstract

Orthorexia nervosa and bigorexia - less known forms of eating disorders

This article provides a basic information about two new forms of eating disorders - orthorexia nervosa and bigorexia. Orthorexia is a pathological obsession with healthy eating and biologically pure food. Unlike anorexia nervosa, this disorder is expressed in qua­litative manner. People who suffer from orthorexia restrict their diet to organic food to avoid additives, contaminants and genetically modified food. Also vegans, macrobiotic diet, raw food eaters are in a risk group as well as professional artists. Recovery require professional help, psychologist or psychiatrist skilled at threating those with eating disorders is the best choice. Treatment is based on cognitive-behavioral therapy.

Bigorexia is defined as a form of an eating disorder in which a person becomes obssesed with the idea that he or she is not muscular enough. Sufferers are more often men, but also women body builders may suffer from this disorder. They maintain a strict, high­protein and low-fat diet. Uncontrolled using steroids can be hazardous. Excessive exercising neglect jobs, relationships or family. As well as in case of orthorexia, cognitive behavioral therapy seems to be useful.